Kontrolní součet pro správné odpovědi je 580. Potěšilo mě, že jste se osmělili a že se vás tentokrát do hry zapojilo mnohem víc.

K otázce č. 1:

Inulin je polysacharid, který u některých rostlin nahrazuje škrob jako zásobní látku. Lidský organismus ho neumí využít (nedokáže horozštěpit na využitelné látky), ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Protože bakteriální enzymy ho dokážou rozštěpit, je inulin zdrojem energie pro symbiotické střevní bakterie, má tedy prebiotický efekt. Jako potravinový doplněk se využívá ve formě jemného bílého prášku, který chuťově působí sladce. Přírodními zdroji inulinu jsou zejména rostliny z čeledi hvězdnicovitých a zvonkovitých, konkrétně kořen čekanky, topinambury, jamy, artyčok, kořen pampelišky a nachází se také v cibulovinách včetně česneku a cibule. Teď už je všem jasné, že správná odpověď je 2 (kontrolní hodnota pro součet = 4).
S diabetem úzce souvisí nikoli inulin, ale inzulín – hormon produkovaný buňkami tzv. Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, který snižuje hladinu cukru v krvi. V důsledku nedostatku inzulínu nebo jeho nedostatečného účinku vzniká hyperglykemie (zvýšená hladina krevního cukru), která je základním projevem cukrovky. Synteticky vyráběný inzulin je lék pro diabetiky I. typu, méně častěji pro diabetiky II. typu.
S problémem uvedeným v odpovědi 4 by mohl souviset jiný –ulin, citrulin. Citrulin je aminokyselina, meziprodukt močovinového cyklu, při němž se v lidském těle přeměňuje amoniak na močovinu. Amoniak v krvi je silně toxický a vrozené poruchy jeho odbourávání (poruchy močovinového cyklu) se symptomaticky (= svými příznaky) projeví záhy po narození. Podle laboratorních výsledků obsahu citrulinu v krvi (zvýšené či snížené množství) v kombinaci se stanovením hladiny dalších látek souvisejících s močovinovým cyklem lze stanovit typ poruchy a nasadit odpovídající léčbu.

K otázce č. 2:

Tahle otázka a nabídka odpovědí je typickým příkladem toho, jak si poradit s problémem "jak udělat tento test". Zpravidla totiž neprohloupíte, když vyberete tu možnost, která se tématem zabývá komplexně. Sami jste si všimli, že žádná z odpovědí není vysloveně nesprávná a zavrženíhodná.

Jistě, různé druhy zeleniny s rozmanitou úprvou by měly být nezanedbatelnou složkou stravy, ale rozhodně ne jedinou. Rovněž procentuální rozložení dávek do jednotlivých denních období, uvedené v bodě 2, patří mezi častá doporučení, ale rozhodně vždy neplatí, že čím častěji člověk jí, tím lépe. Pokud má vyvážený a i jinak kvalitní jídelníček, stačí klidně tři pravidelná jídla denně. A že strava se nedá hodnotit jen pomocí kilojoulů, vědí všichni účastníci loňského projektu Prožij rok zdravě i uživatelé Sebekoučinku, kde "enenergetický" semaforek je jen jeden z několika. Nehledě na to, že kalorický příjem člověka s nadváhou, který chce zhubnout, by měl být odpovídajícím způsobem nižší než ten rovnovážný.
A konečně – všimněte si, že v té správné odpovědi 3 (kontrolní hodnota 64) nezmiňuji žádná konkrétní čísla o tom, kolik by to mělo být bílkovin, tuků... a vůbec všeho – ta skladba je pochopitelně jiná u malého dítěte, u rekonvalescenta, profesionálního boxera nebo člověka s nemocnými ledvinami.

K otázce č. 3:

V roce 2015 byla spotřeba ryb dle Českého statistického úřadu 5,5 kg na osobu a rok. Zkonzumované množství odpovídá cca 100 g rybího masa týdně, což je zhruba 3-4x méně, než se doporučuje. Dle výživových doporučení bychom měli sníst 400 g ryb týdně. Tolik citace z článků uvedených v "rybím" měsíci říjnu zde na STOBu v rámci projektu Prožij rok zdravě.
Pokud tedy sním pětkrát více ryb, než je to výše uvedené množství 5,5 kg za rok nebo 100 g týdně (ty hodnoty jsou zjevně zaokrouhlené, takže převod hodnot mezi jednotlivými časovými obdobími ne zcela sedí), říkají mé propočty, že si dám ryb 27,5 kg ročně, 0,5 kg týdně (odpovídá 26 kg ročně), 2,17-2,3 kg měsíčně, 71,41 – 75,34 g denně.
Vzhledem k tomu, že velryba grónská dosahuje hmotnosti 50 až 70 tun, opravdu bych takové množství nedala (i kdybych odečetla něco na kůži, tuk a kosti), tak tisícina by byla reálná.
Čtyřletý tržní třeboňský kapr má prý 2,4 kg – 3,2 kg, tříletí jsou menší. Moje vánoční ryba měla 2,5 kg. Když zohledním, že pár deka padne na kosti a nepoužitelné vnitřnosti a podobně, odpovídá to tak akorát měsíční spotřebě 2,2 až 2,3 kg. Toto tedy je ta správná odpověď: 2 (512).
Největší prodávané makrely udávají váhu 500 g, často ovšem menší, třeba 300 g i méně. Když odečtu hlavu, kosti a tak, byla by jedna makrela týdně na mě málo. Když si koupím uzenou makrelu, vydrží mi na mlsání asi tak 4 dny.
Korunní sardinky jsem si zvážila, mají 40-50 g jedna, tedy je to o trošku víc než množství odpovídající denní dávce 71-75 g. Přece jen jsou tyhle rybičky o něco větší než ty z plechovky. Navíc, jak jsem se právě dočetla, pod názvem "sardinka" se v obchodech prodává více druhů ryb, někdy třeba i šproty (tzv. "baltické sardinky").

Tedy ne že bych ty dvě korunní sardinky denně nebyla schopna sníst, ale v průměru pravidelně tolik ryb nejím ani já. Spíš tak jednu denně v nějakém salátu plus mezitím nějakou normální porci ryby k hlavnímu jídlu jednou až dvakrát týdně.

U téhle otázky tedy nestačilo jen prosté googlení, ale chtělo to mít i jistý přehled o prodávaných rybích produktech a veliosti příslušných rybek.

Doufám, že se vám minikvízek líbil a že vás i pobavil.Mého muže tedy náramně. "Půlku menší velryby grónské" mám teď od něj každou chvíli na tal... - Kdyby aspoň na talíři! To bych jí i mohla pořádný kousek sníst. Ale takhle? Jen samé žerty si ze mě tropí, mizera jeden!

Třetí minikvízek v pondělí určitě bude, ale obávám se, že už mi nějak docházejí nápady. Tak uvidíme, kdy příště zase něco vymyslím.