Listové saláty

Ing. Hana Málková

Pod pojmem salát se většině z vás nejčastěji vybaví salát ledový či tradiční salát hlávkový. Druhů je však mnohem více a není tedy na škodu si jídelníček občas zpestřit.

Základní druhy salátů

• Hlávkový salát – klasika, kterou asi netřeba představovat. :-) Má jemné zelené listy a měkkou hlávku, vhodný pro přípravu čerstvých salátů.

• Ledový salát – odrůda hlávkového salátu, má ale pevnější a křupavější listy, hlávka je pevná, kulatá. Čerstvý salát poznáme podle barvy košťálu, která by neměla být hnědá.

• Římský salát – má podlouhlý tvar a dlouhé listy. Typicky se používá pro přípravu salátu Caesar, ale jeho využití je všestranné.

• Rukola – drobné lístečky s typickým vykrajovaným tvarem, má výraznou oříškovou lehce nahořklou chuť, proto je vhodné ji používat v kombinaci s dalšími druhy salátu. Hodí se i pro tepelnou úpravu nebo například pro přípravu pesta. Setkat se můžete také s názvem roketa.

• Polníček – drobné hladké zelené lístečky se skvělou chutí, která je však jemnější než u rukoly, opět doplní skvěle jakýkoli salát.

• Mangold – podobný špenátu, má ale delší listy světle zelené až fialové barvy, lze konzumovat čerstvý i tepelně upravený.

• Pak choi - salát využívaný především v asijské kuchyni, hodí se pro tepelnou úpravu.

• Čekanka – nejčastěji se setkáte s čekankovými puky, skladují se v temnu, jinak zhořknou, je vhodné je tepelně zpracovat.

• Lollo bionda, lollo rosso – kadeřavý salát příbuzný čekance, zelené nebo fialové barvy, lze využít do salátů.

• Endivie - příbuzný čekance, může být tedy stejně jako čekanka nahořklý a je vhodné ho tepelně zpracovat.

A co nám listové saláty přináší?

Saláty jsou z více než 90 % tvořeny vodou, díky čemuž se mohou pyšnit opravdu velmi nízkou energetickou hodnotou, což uvítáme nejen při hubnutí.

Kromě vody nám však přináší i plno pozitivních látek. Významný je zejména obsahu vitaminu K, kyseliny listové a vitaminu C.

Minerální látky jsou z rostlinných zdrojů sice hůře využitelné, ale i ze salátu určité množství můžeme načerpat. Významný je především obsah draslíku, v některých druzích i hořčíku.

Pokud si vzpomenete na školní léta, tak si určitě dobře pamatujete, že rostliny obsahují zelené barvivo jménem chlorofyl, díky němuž jsou schopné fotosyntézy. I pro lidský organismus má chlorofyl řadu pozitivních účinků. Můžete se setkat i se saláty, které jsou zbarveny do fialova či červena a ani u nich se o chlorofyl nepřipravíte.

Vlákniny obsahují poměrně malé množství (kolem 1 - 2 g na 100 g), ale ono se to za ten den nastřádá...

Čím čerstvější, tím lepší

Asi netřeba zdůrazňovat, že nejlepší salát je ten přímo z vaší zahrádky. Ale pokud zrovna zahrádku nevlastníte a nemáte ani štědré známé, nemusíte se bát koupit salát i v obchodě či na trzích. Vybírejte ale co nejméně ovadlé kusy a co nejdříve spotřebujte. Čím déle budete salát skladovat, tím více vitaminů ztratíte.

Nezapomeňte před konzumací salát pečlivě omýt (což udělejte opravdu až těsně před konzumací), jelikož se v jeho zákoutích snadno ukrývá hlína a další nečistoty. V obchodech lze koupit i saláty, které už jsou omyté a připravené rovnou ke konzumaci. V nabídce bývají i míchané saláty, jejichž  výhodou je to, že máte v jednom produktu rovnou více druhů. Tyto saláty však většinou nebudou ty úplně nejčerstvější.

Salát můžete využít jen na zeleninovou oblohu k hlavnímu jídlu či pečivu, a nebo si připravit nespočet různých druhů velkých salátů, které při doplnění bílkovinou (masem, sýrem, vejcem), tukem (olejem nebo oříšky) a kouskem pečiva či jiné přílohy, slouží jako plnohodnotné jídlo. Více jsme se tomuto tématu věnovali v článku Salát na tisíc způsobů.

Kombinovat můžete s jakýmkoli jiným druhem zeleniny, nebojte se experimentovat a přidejte třeba i ovoce - jablko, pomeranč, nebo třeba i jahody.

Některé druhy se hodí i pro tepelnou úpravu - klasicky je to špenát, ale výborný je například i mangold nebo rukola, která se skvěle doplní italské těstoviny.