Typy diabetu a pohybová doporučení

PhDr. Andrea Mahrová, Ph.D.

Obecné informace o diabetu a vlivu pohybu na vývoj tohoto onemocnění se můžete dočíst v tomto článku.

Diabetes mellitus (DM) I. typu se poprvé objeví většinou v dětství. Jedná se o autoimunitní onemocnění, projeví se až po zničení nadpoloviční většiny Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. U tohoto typu je nezbytná doživotní substituce inzulínu a jsou potřebné opakované kontroly glykémie několikrát denně.

Při ordinaci pohybové aktivity u tohoto 1. typu DM je nezbytná dlouhodobá konzultace s lékařem a sledování reakce na zvolenou pohybovou aktivitu a její intenzitu. Je potřeba monitorovat glykémii opakovaně a často v závislosti na jídle, aplikaci inzulínu a frekvenci a intenzitě pohybu. Je potřeba tzv. „vychytat“ jaký pohyb danému jedinci vyhovuje a jak si má inzulín dávkovat.  

Nezbytná je v tomto případě dlouhodobost a pravidelnost. Nežádoucí jsou nárazové tréninky v různých intenzitách, hrozí dekompenzace zdravotního stavu.

V začátcích s pravidelnou pohybovou aktivitou je potřeba cvičit denně, a to se subjektivně pociťovanou nízkou intenzitou zátěže.

Diabetes mellitus II. typu je většinou získaný, objevuje se cca ve středním a pozdním věku. Tento typ se vyvíjí postupně, může trvat desetiletí, kdy se porucha funkce projevuje tzv. inzulínorezistencí – sníženou funkcí a citlivostí receptorů ve svalech, které umožní přestup glukózy z krve do pracujícího svalu. A tedy ke kompenzaci vzestupu glukózy v krvi je potřeba po jídle více inzulínu.

DM  II. typu často bývá spojen s tzv. metabolickým syndromem – kombinace obezity, hypertenze, dyslipidémie (porucha metabolismu tuků), urychlené aterosklerózy, vyšší srážlivosti krve.

Základem léčby je redukce hmotnosti, dieta, intenzivní a pravidelná pohybová aktivita, antidiabetika (léky zvyšující využití glukózy v buňkách).

Obecně pro oba typy DM platí:

·         Intenzita zatížení by měla být u každého diabetika stanovena na základě monitorovaného zátěžového testu, který provádí specialisté na pracovištích tělovýchovného a sportovního lékařství. Vždy se přihlíží k míře výskytu a typu přidružených onemocnění.

·         Preferujeme pohybové aktivity vytrvalostního a cyklického charakteru. Optimální jsou takové, které zapojují do pohybu více svalových skupin – komplexní pohyb – chůze, běh, jízda na kole či stacionárním ergometru, plavání, nordic walking, tanec, apod.

Vyvarujeme se izolovaným silovým cvičením, které obsahují prvky se statickými výdržemi a zadržováním dechu. Vynecháme jakékoliv výbušné a rychlé pohyby.

Optimální je kombinovat vytrvalostní cvičení s posilovacími prvky, což má za cíl zlepšit kardiorespirační zdatnost a zvýšit svalovou sílu.

·         Důležitá je pravidelnost cvičení. Obecně se v začátcích doporučuje cvičit denně, pak cca po 12 týdnech dochází k adaptaci inzulínových receptorů a lepšímu využití glukózy pro svalovou práci (po intenzivní a dlouhodobé zátěži se může dočasně projevit lepší využití glukózy pracujícím svalem), pak můžeme frekvenci cvičení snížit na ob den (cca 4-5krát týdně).

·         Zejména v začátcích s pohybovou aktivitou je vhodné cvičit pod dozorem, ať už individuálně nebo ve skupině.

·         U DM I. typu je nutné důsledně kontrolovat glykémii a přizpůsobit dávky inzulínu; upravit dávkování inzulínu v závislosti na délce a intenzitě zátěže. Nezatěžovat v době maximální spotřeby inzulínu – tj. cca 30 minut po jídle; s pohybem začít až po minimálně 1 hodině od aplikace inzulínu.

·         NIKDY necvičit na lačno. Během fyzické zátěže doplňovat tekutiny a podle potřeby cukry.

·         Nesportovat při dekompenzaci zdravotního stavu.

·         Volbu pohybové aktivity, cvičební pomůcky a náčiní; cvičební oděv s obuví individuálně přizpůsobit aktuálnímu zdravotnímu stavu, přidruženým onemocněním a dlouhodobým komplikacím diabetu.

·         POZOR na časné a pozdní komplikace diabetes mellitus, které mohou být akutně či dlouhodobě život ohrožující.

·         POZOR na volbu sportovní obuvi u diabetiků se syndromem tzv. diabetické nohy.

·         POZOR na volbu pohybové aktivity u diabetiků s rozvinutými neuropatiemi – riziko poruch pohybové koordinace a zvýšené riziko pádu; u očních komplikací – pozor na zvýšení nitroočního tlaku při změnách poloh a posilovacích cvičeních; u nefrologických komplikací – diabetická nefropatie – pozor na příliš dlouhé intenzivní zatížení, kdy hrozí porucha prokrvení ledvin; poruchy srdečního rytmu.

·         POZOR na HYPOGLYKÉMII – život ohrožující stav, nebezpečí především u DM I. typu

Vzniká náhle, z více příčin, např. zvýšená dávka inzulínu před fyzickou zátěží (fyzická zátěž sama o sobě snižuje hladinu cukru v krvi); při předčasném vyplavení inzulínu do krve; při aplikaci inzulínové dávky do pracujícího svalu (neaplikovat do svalu, o kterém víme, že bude aktivní; vhodná je břišní stěna)

Projevy hypoglykémie: třes, studený pot, tachykardie (zrychlená tepová frekvence), dezorientace, později ztráta vědomí a křeče.

První pomoc: dodání „rychlého“ cukru – cukr pod jazyk, ovocná šťáva, podle závažnosti stavu volat 155.

Pokud trpíte diabetem, tak to určitě neznamená, že byste měli pohybovou aktivitu vylučovat, je tomu právě naopak! Dodržujte však výše uvedená pravidla a konzultujte vše s lékařem.