Datum registrace: 11. 01. 2011
Ameline
Původní Sebekoučink
0 %
0 kg
6 kg
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136794.90 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 36 min |
Přátelé
Počet přátel: 2
?
Jak požádat o přátelství
Ameline
Jak psát blog?Já vlastně hubnout nechci
07. 07. 2014
Došla jsem k celkem převratnému uvědomění. Má váha je nadměrná co si pamatuji a co si pamatuji, hlodala mi v mysli představa, že bych s tím měla něco dělat. Současně se něco ve mě proti této myšlence sveřepě bouřilo. Několikrát jsem se pokusila najet na dietu, ale vydrželo mi to sotva dva dny. Když mě začal bavit pohyb, vždy z něj sešlo v momentě, kdy jsem jej začala považovat za nástroj hubnutí. A tak jsem opět skončila zde na stobu, že se o něco pokusím, a narazila na stobkolo. Četla jsem si materiály, ale jediné, co mi připadalo povědomé, bylo políčko s jedničkou. Několik dní jsem nad tím rozjímala.
Mé velké uvědomění je takové, že mé tělo je plně v mých rukou. Nikdo mi nemá co diktovat, jaká mám být. Jde jen o to, jaká chci být já sama. A pokud se mi můj odraz v zrcadle líbí, pokud se necítím svým tělem omezovaná... Jsem zdravá, relativně zdatná, pohledná... Kdo jiný má právo posuzovat kvalitu mého života, než já sama?
Ocitla jsem se tedy na rozcestí, protože liknavost, která byla do této doby mým neuvědoměným průvodcem, mi nesvědčí a je poměrně nedůstojná. V každém případě se hodlám zříci vlivu toho, co se ode mě v tomto směru očekává, ať už v pozici přijetí či pozici rebelie, protože není únosné se mezi těmito póly zmítat.
Buďto se přestanu se za sebe omlouvat a budu spokojeně žít v těle, jak jsem si jej utvořila, nebo se přestanu vymlouvat a budu spokojeně žít v těle, jaké si teprve utvořím. Takhle jednoduché to je. V obou případech je to určitý závazek, rozhodnutí, které potřebuji učinit a držet se jej. Nevím, zda zůstat či se změnit. Z mého pohledu jsou obě možnosti rovnocenné. Zajímalo by mě, jaké je to, být hubená, jak moc by se změnily křivky mého těla, zda bych se stále bez námahy udržela na vodní hladině... Ale... je to skutečně důvod do toho jít? Nezjistím nakonec, že to bylo zbytečné? Neuvědomuji si nic obzvlášního, co mi to může přinést a současně ve mě stále bují pocit, že by to bylo nějákým způsobem správné, že by mi to prospělo (přeci se to říká)... na otázku "jak prospělo" ale marně hledám odpověď.
Mé velké uvědomění je takové, že mé tělo je plně v mých rukou. Nikdo mi nemá co diktovat, jaká mám být. Jde jen o to, jaká chci být já sama. A pokud se mi můj odraz v zrcadle líbí, pokud se necítím svým tělem omezovaná... Jsem zdravá, relativně zdatná, pohledná... Kdo jiný má právo posuzovat kvalitu mého života, než já sama?
Ocitla jsem se tedy na rozcestí, protože liknavost, která byla do této doby mým neuvědoměným průvodcem, mi nesvědčí a je poměrně nedůstojná. V každém případě se hodlám zříci vlivu toho, co se ode mě v tomto směru očekává, ať už v pozici přijetí či pozici rebelie, protože není únosné se mezi těmito póly zmítat.
Buďto se přestanu se za sebe omlouvat a budu spokojeně žít v těle, jak jsem si jej utvořila, nebo se přestanu vymlouvat a budu spokojeně žít v těle, jaké si teprve utvořím. Takhle jednoduché to je. V obou případech je to určitý závazek, rozhodnutí, které potřebuji učinit a držet se jej. Nevím, zda zůstat či se změnit. Z mého pohledu jsou obě možnosti rovnocenné. Zajímalo by mě, jaké je to, být hubená, jak moc by se změnily křivky mého těla, zda bych se stále bez námahy udržela na vodní hladině... Ale... je to skutečně důvod do toho jít? Nezjistím nakonec, že to bylo zbytečné? Neuvědomuji si nic obzvlášního, co mi to může přinést a současně ve mě stále bují pocit, že by to bylo nějákým způsobem správné, že by mi to prospělo (přeci se to říká)... na otázku "jak prospělo" ale marně hledám odpověď.
Hodnocení (6 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
17. 10. 2014 08:17
Katerina007
Úvaha je to sice pěkná, ale jde o to, co je ještě v pohodě a co už ohrožuje Tvé zdraví a život. Takže nad nadváhou jde mávnout rukou, ale nad obezitou už ne. Takže klidně si říct mám xl tělo a jsem v pohodě, ale pohlídat si aby to nepřerostlo do xxxxl, to je už průšvih.
16. 10. 2014 23:51
Ani s tím nezačínej.
Skoro všichni jsme tu dopadli bídně.
Jak se to jednou zhoupne dolů, zhoupne se to zase nahoru. Ách jó.
Skoro všichni jsme tu dopadli bídně.
Jak se to jednou zhoupne dolů, zhoupne se to zase nahoru. Ách jó.
09. 07. 2014 11:58
Amelie, opravdu jsi to presne vystihla. Myslím, ze je na kazdém z nás jak se rozhodneme zít a v jakém tele je nám dobre. Já jsem pribrala také jak uz psala pode mnou Jana, pomalu a plízive.Az to doslo do bodu, kdy se necítím dobre, bolí me kycle, spatne se ohýbám. A potom si vzdy vzpomenu, ze jsem tech pár "kilek" navíc behem mého postupného pomalého pribírání podcenila. Kdyz je ti dobre, tak se nenut do neceho, co vlastne nechces. Ale dej pozor, aby si nedopadla jako já. Kila rostou také s pribývajícím vekem, me do mých 42 let nikdy nenapadlo, ze budu jednou vázit skoro 80 kilo. Vzdy kdyz jsem mívala 60 kilo jsem si dríve ríkala, jaká jsem "tlustá".
08. 07. 2014 19:28
Tvůj blog se mi moc líbí. Můžu ti říct, že od puberty hubnu,přibírám,hubnu....Před několika lety jsem se rozhodla, že prostě budu žít ve svém větším těle spokojeně a už to na "stará" kolena přestanu řešit. Ale plíživě jsem stále přibírala-1-2kg ročně a nepřipouštěla jsem si to. No a do nekonečna přibírat opravdu nejde. Proto jsem tady... Pokud ale dokážeš žít spokojeně ve svém těle a líbíš se sama sobě, nic neřeš, ať se nedostaneš do takového kolotoče jako já:-))).
08. 07. 2014 15:09
Tvoje uvaha je mi velmi srozumitelná. Taky tvrdím, že i obézní člověk se nemusí cítit spatně. Ale zrovna já jsem pěkně narazila. Najednou kila přiskakovala a dostavily se zdravotní problémy. Tak jen dej pozor na tohle. Ale přišlo to s věkem. Dnes si říkám, měla jsi se hlídat dřív! Takže tak!
08. 07. 2014 12:44
Pokud jsi spokojená, tak je to super, ale přeci jen bych pečlivěji zvážila, zda z té konformní zóny nevystoupit ;-)
http://trendwatcher.cz/wp-content/uploads/2014/04/komfortni-zona.jpg
http://trendwatcher.cz/wp-content/uploads/2014/04/komfortni-zona.jpg
08. 07. 2014 10:48
Zůstaň v těle jaké se ti líbí a buď v něm šťastná a spokojená. Ze srdce ti to přeju. Moc hezky jsi to napsala. :-)
08. 07. 2014 06:32
Tak jak píší ostatní.Pokud ti vyhovuje stav ve kterém se tvé tělo nachází a jsi takto spokojená a neberou tě výčitky svědomí,že by jsi měla být hubenější,tak určitě nehubni.Proč své tělo vystavovat zbytečně něčemu na co není zvyklé! Pokud cítíš pravý opak,tak do toho jdi :-)! Přeji ti aby ses rozhodla dobře,co je pro tebe nejlepší!Je fajn,že se bereš taková jaká seš a nemáš ani představu,jak by jsi mohla vypadat po odložení nějakých kil navíc,tudíž tě nic netlačí změnu provést.Líbí se mi tvůj postoj a také by jsem chtěla být se svým tělem spokojená,tak jako ty :-)!
Takže držím pěsti ať se rozhodneš jak uznáš že ja pro tebe v tuto chvíli správné !
Takže držím pěsti ať se rozhodneš jak uznáš že ja pro tebe v tuto chvíli správné !
08. 07. 2014 02:17
Moc hezká úvaha. Přeji Ti, abys žila spokojeně v těle, které sis utvořila. Dívala jsem se i na Tvé fotky a jsi krásná žena.
08. 07. 2014 00:58
Ano, je to velmi obtížné rozhodnutí a je opravdu jen a jen na vás:-) Jinak souhlasím se všemi pisateli přede mnou - pokud jste spokojená, tak se nemáte kam hnát...možná by stačila jen "malá" úprava kvůli zdraví a pár kil stejně půjde dolů:-) Ať se rozhodnete jakkoliv - hlavně se sebou zůstaňte spokojená.
07. 07. 2014 11:04
Ameline, moc hezky jsi to napsala....a já mám takový pocit, že jsem se dostala přesně do té fáze, kdy už taky nechci, ale ráda bych zůstala taková jaká jsem, ale nedaří se mi to. Mám za sebou velkou redukci, vím, jak té je být obézní, vím jaké to je být hodně štíhlá a řeknu ti narovinu, že ani po zhubnutí se nikdy nedostavil ten super spokojený pocit, hodně mi to dalo, ale celkem dost i vzalo :-( A došlo mi, že vlastně nebudu spokojená nikdy, až jsem měla méně kilo, nebo více, nikdy jsem se se sebou nesmířila. A proto v sobě pořád cítím ten neklid. Z tvého příspěvku čiší vyrovnanost a pokud to máš takto nastaveno, jsi spokojená, taková jaká jsi, nic neměň. Takový pocit jsem já nezažila ani nepamatuju. Přeji, ať se ti daří :-)
07. 07. 2014 07:35
Tvůj blog se mi velmi líbil a tvoje uvažování je mi blízké. Myslím, že pokud budeš sama k sobě naprosto upřimná, odpověď najdeš:-) Přeji ti, abys byla spokojená a žila ve svém těla, hubeném či baculatém, plnohodnotný život.
07. 07. 2014 07:13
Ameline, krásně jsi to napsala. Často mám podobné úvahy. Přeji ti klid a spokojenost v tom, v čem se najdeš, bez ohledu na to, co to bude :-)
07. 07. 2014 07:08
zůstanˇ jaká jsi,není nad spokojenost ducha a osobnosti. Vždy vše musíš dělat protože to chceš ty jako osobnost .Nedrž dietu ale změnˇ život celý a najdi si svojí cestu která ti bude vyhovovat ,také nedržím dietu a přesto mě to baví a tělo se mění samo jak chce .A pokud si člověk uvědomí tak i v říši rostlinné, živočišné jsou jedinci s velkým tělem a jedí třeba jen rostliny. Jen mi lidi jsme si vymysleli že hubení jsou jn .Držím pěstě a přeji aby láska a pozitivní postoj k tvému životu ti vydržel
Ameline
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?