Tak, a v neděli mi končí můj první vážně vzatý cyklus. Když člověk spolkne hrdost a zapojí rodinu najednou to jde (když nemusíte vysvětlovat proč najednou jíte třeba tvaroh, překvapivě to umí otrávit). Inu, 4 týdny, 4 kila dole určitě, možná i 5 (za to může nemoc). To je paráda. Šlo to hlavně z břicha, trochu i ze zadku, takže ideální. Myslím, že ale navážu na 4 týdny na udržovací, nechci nic přepísknout když to jde tak hezky (k věcem co fungují aniž by jim člověk pořádně rozuměl se musí přistupovat s nejvyšší oparností, z fungující věci udělat nefungující je absurdně jednoduché), navíc mi to posledních pár dní moc nevyhovuje.

Od chvíle, kdy mi minulý týden jakási prudká střevní viróza zavařila natolik že jsem prý stála před kolabsem, jejž ale docela strašidelné hořčíkové křeče předešly jako důvod navštěvy pohotovosti a kdy jsem jeden den byla vůbec ráda za vodu, druhý opatrně zmlsala balík piškotů s čajem a třetí si i troufla na talíř kuřecího s rýží a kousek rohlíku mě stále straší hlad. Dva dny jsem si povolila se najíst dosyta aby mi alespoň procenta odpovídala, ale není to dost. Na pondělí, kdy plánuji najet na udržovací cyklus a budu moct jíst víc čekám jak na spasení, lítám po bytě s jedinou myšlenkou - co si ještě můžu dovolit zbodnout. Ale zase to chci dodělat... Chmm, dnes si dám ještě vajíčko na měkko. Měl k tomu být sýr a houska, ale to jsem zblajzla se svačinou. No a co teď?