Od včerejška mám konečně opravené kolo. Seděla jsem na něm asi po třech letech a je to šílený nezvyk, ale miluju ho.Nemusím se v naší malé vesničce spoléhat na autobusy, které jedou jednou za dvě hodiny a to ještě možná.Můžu si ráno o hodinu přispat a odpoledne být o dost dříve doma. Mám to ráno 10 kilometrů z kopce, takže to sviští a jsem dole brzo na vlak. Nahoru je to horší,a le zase si pěkně máknu a v létě si budu moct udělat přestávku v lomu na okoupání (je to tam nádhera a jeto tak v polovině cesty). Ještě nějak zpracovat přítele, aby začal jezdit se mnou a můžu plánovat velké výlety. Jen doufám, že si můj osezenej zadek brzo zvykne, zatím je to teda bolest :-D