Začátky jsou krásné! Proto asi věčně začínámJ

Na začátku velké „akce“ jsem vždycky plná energie, motivace, odhodlání a přesvědčení, že „to“ dokážu.  Bohužel mi to nikdy nevydrží. Na začátku jsem tahoun, jsem sama sobě bičem, ale nakonec polevím, pak polevím ještě trochu a nakonec na vše seru.  A po nějaké době začínám znovu. Opět plná přesvědčení, že tentokrát již k cíli dojdu...

Buď jsem na vše moc hrr a vše uspěchám a po chvíli mě to prostě omrzí a přestane bavit, nebo mi chybí výdrž a pevná vůle. Nevím, co z toho je horší..

Takže jak vypadá můj nový začátek? Zkusím to pomalu:

Dneska je to týden, co jsem si začala hlídat, co jím  – tentokrát bez nějakého odvažování a počítání. Prostě jak to vyjde, tak to vyjde – cílem je omezit sladké a přežírání.  Zatím se daří. Hlavně díky melounu, kterým si kompenzuju sladkosti. Co ovšem budu dělat, až nebude k dostání, tak to nevím…

Dneska je to týden, co chodím z práce pěšky domů. Mám to kolem dvou kiláků, jdu to cca 20 - 30 minut podle toho, jestli se cestou stavím v krámě nebo ne.

Dneska je to týden, co po každé návštěvě WC v práci si dám 20 – 30 dřepů -  snažím se dodržet zásadu že kolena nesmí přijít před špičky a musí být v pravém úhlu. Denně se dostanu na 60-90 dřepů. Uvidím, jak dlouho mě to bude bavit, než budu muset vymyslet něco jiného…

Zatím to tedy jde, snad vydržím!