Vždycky nepravdivě říkám, že patřím k tomu 1 % lidí, kteří za svou tloušťku vlastně nemohou. K nadváze a následně obezitě jsem ale původně skutečně přišla díky nevyléčitelnému onemocnění štítné žlázy.  Když propuklo, skočila mi váha ve velmi krátké době z 52 kilogramů na 89 kg. Moje okolí na tento fakt reagovalo tehdy špatně - od "starostlivého" - "tobě to vůbec nesluší", přes "panebože, cos dělala, že jsi tak tlustá" až po starosti lékařů, jak mou nadváhu srazit. Tedy nic povzbudivého, že?
Pár let jsem byla pokusným králíkem, kdy se mi přidávaly a zase snižovaly dávky hormonů. Já střídavě hladověla, abych pak s pláčem nacpala do sebe veškeré zásoby, které jsem doma našla. A váha stále stoupala.
Pak jsem si řekla, že i oplácaná ženská je ženská. Zvedla jsem hrdě hlavu a své sebevědomí. Změnila jsem image, nosila zajímavé střihy, originální šperky a uměla to nosit. Všichni mě začali brát takovou, jaká jsem byla. Dnes jsem přesvědčena, že právě to, že jsem uměla nosit svou nadváhu, udělala z ní přednost a zvýraznila své kypré tvary pomocí oblečení a doplňků, nakonec způsobilo, že jsem zhubla. Samozřejmě se hlavně daly do souladu mé hormonální procesy, ale to sebevědomí nastartovalo hubnoucí proces.
Vždycky jsem cvičila, a tehdy jsem si navíc zakoupila videa od Olgy Šípkové a Jane Fondové a denně doma cvičila. K tomu jsem přibrala kynologii - cvičení tří velkých rafanů dá  zabrat! Omezila jsem jídlo a hubla. Za necelý rok jsem shodila 29 kg! Jak řekl můj bráška - zbavila jsem se tří kýblů sádla!
Své původní váhy jsem nedocílila, ale díky stylu oblékání, vysportované postavě, jsem přesto vypadala dobře. Můj bývalý kolega mi tehdy dal snad největší poklonu, když mi řekl: "Prosím tě, začni chodit v nějakém pytli, chlapi kvůli tobě padají z chodníků!"
Bohužel  - po dvou letech, kdy jsem váhu jakž takž držela, začalo moje martýrium s operacemi.  Celkem jsem jich prodělala 5. Se závažnými zásahy se těžko vyrovnávála moje štítná žláza, můj  zpomalený metabolismus a moje psychika. Po každé operaci jsem nabrala minimálně 5 kg. Samozřejmě, oprace znamenaly také sníženou pohyblivost, a tak jsem se dostala na váhu hodnou porážkového dobytčete.
Vloni jsem se začala smiřovat s tím, že zdravotně už na tom budu jen hůře. Nebylo to jednoduché. Ale když jsem si to uvědomila, pochopila jsem, že musím děkovat Stvořiteli (ať je to kdokoliv), za ten čas, který mi dal. Pomalu začínám znovu. Vloni jsem shodila 8 kilogramů a teď začínám zase shazovat. A jsem ráda, že jsem zde mezi všemi těmi úžasnými lidičkami, kteří se navzájem tolik podporují. Doufám, že se zbavím alespoň těch tří kýblů sádla.