Ano, slavím, protože už nejsem v kategorii těžká obezita, ale „jen“ střední obezita. Pro mne je to malý zázrak a jsem opravdu šťastná.  Sebevědomí mi stoupá až k nebi a motivace narostla jako dobře zalévaná dýně. Nic na tom nemění fakt, že stále mám přes 100 kg a táhne mi na 60 – takže okolí o mé proměně vlastně neví.

A tak jsem si zakoupila zářivou rtěnku – abych nějak zvenčí ukázala své vnitřní sluníčko. Ostatně postupně s klesající váhou a se zvedáním sebevědomí se vracím ke svým starodávným návykům.  Kdysi jsem chodila, jak mne učila babička, s hlavou vztyčenou, přímým pohledem, vždy upravená, dobře oblečená s obličejem vyzařujícím spokojenost a zdravou sebedůvěru a decentně podbarveným kvalitní a mnohdy i zbytečně drahou dekorativní kosmetikou.

 Ale za posledních 5 let jsem si několikrát „šáhla na dno“, těch stresů a traumat bylo na jednu ženskou moc. Padaly mi vlasy, až se mi nad čelem udělala lysina, každou chvíli ekzém – pro jistotu především na tváři…nic, co by přispívalo k sebevědomí. Se zaťatými zuby jsem zahodila kosmetiku za tisíce a stala se ze mne bledá puťka, která propadala svým mindrákům. Krásné vlasy jsem si dala ostříhat na ježka.  A strašně jsem se styděla – za to že jsem tlustá, že jsem polo plešatá, že mám neupravený obličej…

Ale společně s hubnutím – od března jsem vlastně zhubla 12,5 kg – mi přestaly padat vlasy, zmizely ekzémy, jsem plná energie. Takže pozvolna nakupuji dekorativní kosmetiku a začínám se vracet k babiččinu odkazu.