Před dvěma lety a pár měsíci jsem poznala svého současného přítele, časem jsem u něj začala přespávat a posledních deset měsíců u něj víceméně bydlím (studuji v Plzni a on bydlí ve Varech, takže od pátku do pondělí jsme spolu), bydlí v domečku ještě spolu s rodiči (je nám 20 a oba ještě chodíme do školy) a starším bráchou, jsem s ním moc šťastná, je to kluk jakého jsem vždycky chtěla, máme toho tolik společného a nadevše se milujeme, mám moc ráda jeho rodiče a s jeho maminkou si také moc dobře rozumím. Teď minulý týden si jeho brácha přivedl domů nějakou holku, mělo to být jen na jednu noc, jenže ona tam už zůstala, neměla jsem možnost ji poznat, neseznámil nás a tak o ní vím jen z vyprávění... najednou mám takový divný pocit, popsala bych to strachu :D je to zvláštní... bojím se, že jí jeho rodiče budou mít radši, že jeho maminku ´ztratím´, vím, je to pitomost, ale nějak... já nevím nerozumím svým pocitům :) navíc jí v podstatě závidím, ona už nepracuje a tak tam je každý den, já jsem v týdnu mimo a nemůžu tam být se svým přítelem... znáte ty pocity? Není to že bych jí neměla ráda, však ani nemůžu, když jí neznám, a nepřála bych jí nic špatného, ba naopak jsem moc ráda, že jeho brácha není sám. Cítím takový ten pocit, jako by byla moje soupeřka, chci vypadat líp, být lepší, aby přítel ´nezáviděl´ bráchovi :D stala se vlastně mojí další motivací pro hubnutí, chci v létě mít lepší postavu...

chápete mě? já sebe ne...