tento blog je vyzpovídání a vypsání z mých myšlenek a pocitů :)

že budu mít strach jíst víc, budu sebevědomá, budu si připadat krásná a o to, o co víc jsem spokojená o to víc se hlídám... bojím se, abych se nevrátila na začátek, abych znovu nezískala ta shozená kila zpět, nevím jaký zvolit příjem a hubnutí jde teď samo - jakpak by ne, když nehřeším (dřív jsem si jednou za čas zahřešila) a tak si říkám, mám to nechat ještě dvě tři kilka dolů? tak nějak mi hlava říká, jo jo, ještě hubni dokud to jde, co kdybys pak náhodou začala přibírat - ať máš čas to podchytit včas... a na druhou stranu si říkám, že mám váhu kterou jsem chtěla (sen byl 51 - tak jsem se cítila nejlíp, myslím) teď vážím 53,5 kg a nedělá mi problém odříkat si věci které jsem měla dřív ráda, je mi v podstatě jedno co sním, hlavně, že nemám hlad... ale pociťuji na sobě, že nemám tolik energie kolik bych chtěla, proto si říkám, že bych si měla dát udržovák a zkusit držet si tu váhu... rozum mi radí udržet a už nehubnout ale srdce mé tryskoželvy radí dosáhnout mého snu - tedy 51 kg (BMI budu mít přesně v polovině mezi nadváhou a podváhou, takže se nemusíte bát, že by hrozila podváha, měřím jak víte 155 cm)... a tak vám nevím... rozhodně se mi nechce přestat zapisovat a počítat, chci to mít pod kontrolou, hřešit se mi také nechce.. říkám si, že mi to nestojí za to všechno co už jsem pro svou postavu udělala... navýšit příjem? Hooodně mi tomu brání strach, že přiberu... ale někdy to hubnutí skončit muselo, musí... ach jo... dneska mám fakt zvláštní náladu... zítra to už snad budu mít v sobě srovnaný co vlastně chci :)

a nejvíc, nejvíc se bojím, že to nedokážu udržet ve zdravém pásmu bmi, že to buď zase sklouzne a já začnu tloustnout a nebo, jak už se v minulosti stalo, budu hubnout dál a dál... :(

51 - to je minimum, pak už bych to zřejmě neuhlídala a ani nemám potřebu snižovat dál...ani teď v podstatě...