Žila Byla jednou jedna krásná maminka,která byla chytrá a vzdělaná,ale hrála si na hloupou a sladce bezbrannou,protože věděla,že takhle uloví chlapa,který ji bude na rukou nosit.Podařilo se a maminka ulovila tatíčka,který ji zahrnul dary a věčnou láskou.Jejich svatba se odehrála v katedrále svatého Víta ,družičky sypaly  hostům pod nohy rovnou celé záhony růží a maminka zářila. Věděla,že ji čeká krásná budoucnost a že se bude moci věnovat jen sobě. Zanedlouho poté,co si dokázali,jak moc se rádi mají,se jí začalo kulatit bříško. Velice ji to vylekalo, a tak vyměnila oddaného tatínka za fitko.Dřela se tím víc,čím jí rostlo bříško.Asi tři měsíce poté už to její tělo nezvládlo a po cestě z fitka porodila své zaječí miminko,které muselo bojovat o život stejně jako ona. Proto mu dala jméno Bella-bojovnice ,a věřila,že se holčička bude umět prát se životem stejně chytře jako ona. Jediné,co jí kalilo její radost z dobře odvedené práce,byla baculatost toho miminka.Mělo nožky jako žába a faldíky mu shrnovaly každý svetřík.Zařekla se,že nechce vypadat stejně,a opět cvičila jako dřív.Zajda taky cvičil,ale pusinkou.Sál,až se orosil,krásně spinkal,a proto není divu,že se na svoje tlusté nožky postavil dřív než jiné děti.Čím víc rostl,tím byl přes svou váhu pohyblivější a divočejší a jak říkal tatínek- i krásnější.Mamince se zdálo,že se jí Zajda v její pevné útlosti moc nepodobá,ale říkala si,že sílu potřebuje,když je nedonošený.Plné poprsí Zajdovi zajistilo dostatek pozornosti a ochrany od útlého věku,proto si nikdo nedovolil rýpnout zvětšujícího se pozadí,protože všichni věděli,že by je ukopal svýma silnýma nohama.Šel si svou cestou plnou síly a jídla a měl pocit,že líp mu být nemůže.Svou cestu podobnou Otesánkovi završil lehce po 18. narozeninách,kdy si začal užívat toho,že vše smí.Začal se hodně společensky bavit,a u toho taky hodně bumbal sladký míchaný pitíčka.Jednoho dne,když se zase chystal bavit,už ale neprošel dveřmi,a tak v nich uvízl.Teď ho tam krmí brčkem,a pokud něco neudělá hodně rychle,zůstane tam navždy a nedostane se ani dovnitř ,ani ven.Jeho maminka si uvědomila,že udělala chybu,když mu jídlo ze škraní nevydrápala násilím,a tak nyní milého Zajdu tlačí do zadečku,aby se konečně osvobodil.Zajda začíná spolupracovat,protože ho vleže ty kozy začínaly dusit,a nezbývá než doufat,že se jim jejcih společné úsilí podaří.
Hopy  hop hopec,pohádky je konec.