* pardon za překlepy,ale řízla jsem se a psala levou,která mi moc nefunguje..x)

kesy..vím jak to myslíš..jenže s tímhle tělem,který x let trpělo pod nadvládou blbýho jídla a který je už navzdoru tomu že nekouřímk a nepiuju docela opotřebovaný,bolavý a zkrácený,je těžké cítít se tak,abych byla spokojená,natož mít se ráda.každý,kdo se sám se sebou necítí,ví jaké to je...tělesně si pomoci můžeš,mentálně ale ne, hlavu nejde vypnout..ano vydržím,ale ve stereotypu dnešních dní a všudypřítomného nátlaku typu TAK JAK TO S TEBOU JE-UŽ SE KONEČNĚ VEJHDEŠ DO DVEŘÍ? není lehké si říct JSEM TLUSTÁ,TŘESU SE,MÁM KOZY AŽ U BRADY ZE KTERÝCH MĚ BOLÍ ZÁDA A NEMŮŽU DÝCHAT ALE NEVADÍ TO,PROTOŽE SE PROSTĚ MI-LU-JU...víš sama sobře,jaké to je,necítit se. u mě navíc jde o zahození skvělé postavy pro blbý žrádlo..to mě na mě saqmotnou moc mrzí ,ta moje huba rozežraná, a to je asi ta hlavní duševní "bolest".že jsem měla,a nevážila si toho.teď to budu podle lékařů hoodně těžce získávat zpět,pokud prý vůbec ( tělo si prý drží určitou výši a můžu třeba nejíst a ztrhat se,ale váha prostě neklesne,) je zajímavé,že tělo tělesně ví co chce a drží se toho..ale mentálně mi teda moc nepomáhá.

Myslím,že sis rozpohybovala nervy.Já když začala pravidelně chodit do lesa a zvyšovala délku chůze.po skončení jsem měla tytéž pocity a ještě navíc mne jakoby brněly svaly.A mírně škubaly.Každý má asi nějaké příznaky změny stravování a životního stylu.Tělo se s tím asi vyrovnává nějak.Jak to popisuješ ,přijde mi to jako tiky,nervové.Někdy se to stává v noci,když je tělo v klidu.Ale podle fotky jsi kočka a myslím,že i sympatická a určitě se líbíš mnoha lidem i takhle.Začni mít ráda sama SEBE,tím začni,pochval se ,usměj se na sebe a uvidíš,že Ti bude hned líp!A vydrž!!!

Líbo..vydržím

vytrvej, hlídej semaforky, začneš pomalu ale jistě hubnout. ze začátku - po 14 dnech nikdo nic nepozná, jen ty podle váhy, za další 2 týdny první všímaví jedinci se tě zeptají, jestli jsi náhodou nezhubla a za další 2 týdny už to poznají všichni. V ten moment bude stres pryč a jak nebude stres, bude ještě rychlejší hubnutí. Budeš v ráži, rozjetá, spokojená všechno bude cool.... ale to se stane až za cca 6 týdnů a do té doby prostě musíš vytrvat !

Podle toho, co píšeš, nejsi v pohodě. Nervy v kýblu bývají krátkodobě - třeba před nějakou zkouškou. Vyhoření je zase záležitost po dlouhodobém stresu - člověk ztrácí náladu, upadá do skepse, uzavírá se do sebe, z ničeho nemá radost až se dostane do tzv. deprese. Měla bys to hubnutí brát více s nadhledem - když se to nepovede (což je nepravděpodobné), život půjde dál!!!!! Ale tobě se asi nakupilo více problémů.....určitě nejsi hloupá (dle toho co píšeš)...každého člověka je zapotřebí - tuhle myšlenku úplně vyhoď z hlavy..... takových, co hledají práci je spousty (mě minulý rok - 2 roky před důchodem propustili z práce, kde jsem byla 37 let). Nikam se nechoď zahrabávat - vždyť jsi kočka!!!!!! Postupuj krůček po krůčku a zažeň ty chmury!!!!!

No je to asi ten stres..i když já si pod pojmem stres představuju nervy v kýblku 24 h denně,nejezení,únava,pláč nebo vztek,strach,třas,prostě vyhoření..jinak dost myslím na to hubnutí a pohyb-jestli to všechno zvládnu dodržet,jestli se něco nestane srdci ,co když se zase rozežeru,co když na mě vleze pavouk co ho mám za skříní ale nemůžu ho vyndat.,co když už nikdy nenajdu práci,co když jsme úplně blbá a nepotřebná,co když už nikdy ,NIKDY NEZHUBNU!!! denně se vážím ehm..to je taky asi troška stres co...koukám po každým a říkám si,jakej vypasenej národ hnusnej roztřesenej jsme...asi mi to leze na hlavu,jenže já bych to fakt už ráda shodila :( asi se půjdu zahrabat do nory a dlouho nevylezu.

Ahoj Bello, tak už jsem se setkala s mnohým, ale s tímhle ne. Já sama jsem se dlouhou dobu potýkala s různými psychosomatickými problémy, jak napsala i Darča. Byly dost těžko definovatelné. Jen pro příklad jsem měla pocit, že mi mrzne levá půlka hlavy!!!???? Ale byly i jiné příznaky. Je pravda, že jsem byla v permanentním stresu. Časem to přešlo, ale bylo to hrozně nepříjemné. S hubnutím bych to moc nespojovala, i když nějaká radikální změna zavedeného životního stylu by se mohla "hlásit" i takovým způsobem.

Může to být i potravinová alergie.

Ahoj. To taky znám. Ale mě se to stávalo už i před hubnutím. Stačí, když ze sebe vyženu hmyzouna (třeba klíště, pavoučka, mravence) nebo mi stačí i jenom se zamotat do maličké pavučinky a pak už mám pořád pocit,že po mně stále něco leze. Nesnáším hmyz. Stává se mi to celkem často. Někdy mi přijde, že i bezdůvodně. Kdyby někdo věděl, jak se toho zbavit budu ráda.

moje sestra tím kdysi trpěla jsou to psychosomatické potíže a dává se to do souvislosti se stresem a vypětím,ale jasně že je to individuální

já to mám dlouho i normálně, ale připisuju to své potlačované fobii z hmyzu. nejhorší to je v autě, když řídím, a mám pocit, že mi něco leze po noze. to je běs.

pátrám dál - je to něco jako svědění? Alergie ?

Je to zvláštní, nic podobného nepozoruju. Nemyslím si, že by to souviselo s hubnutím. Libo Babino, jak dlouho to trvá? Máte obě i jiné kožní příznaky?

Mně to také dělá, ale nedávala jsem to do souvislosti s pitím - nelko a pohybem. Mi to "lozí " po nohách. Také bych ráda znala odpověď.

to asi ne,ted je tu fajn...já mám nízkej tlak,takže mě je z 90% času spíš zima...je fakt trapný se furt poškrabovat,ale je to tak...

není to z horka ?