Datum registrace: 24. 11. 2010
Betcho
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136532.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5678 h 47 min |
Přátelé
Počet přátel: 4
?
Jak požádat o přátelství
Stob skupiny
Betcho
Jak psát blog?Poprvé, aneb Příští léto bude patřit mně!
29. 11. 2010
Okay, takže poprvé se svou kůží na trh. Zatím jsem si hubla a přibírala jen tak soukromě, pro sebe. Pomůže mi, když všechnmo zveřejním? Já jsem člověk, který si potrpí na rituály, veřejná prohlášení a přísliby, tak třeba jo. Taky jsou docela soutěživá a miluju pochvalu /které je celý život TÁK málo/, i to by mohlo motivovat.
Ale od začátku. Byla jse oplácané dítě, ale v pubertě se mi podařilo zhubnout a několik let jsem byla dokonce tak hubená, že mi lidé říkali, ať proboha trochu přiberu!!! Že se na mě nedá koukat! To trvalo do mých cca čtyřiadvaceti, a když se dnes koukán na fotky z té doby, vidím, jak jsem někdy tenkrát začala postupně přibírat. V osmadvaceti jsem -už s několika kily navíc- otěhotněla a v těhotenství propadla pocitu ´kdy, když ne teď, kdo, když ne já´a jedla jsem, jako bych měla porodit čtyři slony, nikoli jedno malé dítě. Přibrala jsem přes třicet kilo a před porodem poprvé prolomila rekordní hranici metrického centu /nikomu to neříkejte. Je to strašně tajné/. Poté, snad běháním kolem dítěte a taky omezením večerního jídla, jsem kupodivu svou nadváhu poměrně pohodlně zredukovala na přijatelných cca 75 kilogramů, což při výšce 175 cm byla naprosto koukatelná a snesitelná váha. To bylo před devíti lety. Nevím, co a proč se stalo v mé hlavě, nevím, kde jsem se ztratila sama sobě, ale...dnes moje váha ukazuje 110 kilogramů, kteroužto váhu jsem neměla ani před porodem. Ráda bych napsala, že je to všechno vina genů, nějaké nemoci, osudu, špatné karmy, nelidského stresu, chudoby a výchovy mých rodičů, ale...obávám se, že to tak není. Je to samozřejmě jen a jen moje vina, vina mé nestřídmosti, neschopnosti konečně se rozhodnout a začít něco dělat, vina mé pohodlnosti a lenosti.
Na druhou stranu...možná je to zároveň i výhoda. Jestliže jsem za svoji váhu zodpovědná jen a jen já, jsem to taky jen a jen já, kdo s ní může něco dělat! Není to skvělé? Moje nadváha není závislá na hlasování parlamentu ani senátu /na rozdíl od výše mých daní!!!/, na počasí nebo čemkoli jiném. Pouze na mně! Kolik věcí mám ve svém životě vlastně v ruce tak mocně, jako svoji váhu? Tak nač se pořád vymlouvat?
Okay...takže zítra začínám. Můj první cíl - do desátého ledna /moje narozeniny...mimochodem, moje a Gustáva Husáka, on se ale narodil o šedesát let dříve a s váhou, pokud vím, problémy nikdy neměl/...takže desátého ledna /tedy za šest týdnů/ bych ráda měla o pět kilogamů méně. To je reálné, ne? V březnu či dubnu už bych mohla mít dole třeba i patnáct kilo, což by už na mně mohlo být trochu vidět. a když se budu opravdu snažit, mohla bych už následující léto nosit konečně některé z mých kousků, které na mě čekají roky ve skříni....ano, je to jasné: příští léto bude patřit mně!!
Nicméně léto je ještě daleko. Přinese mi moje snaha nějaké výhody hned? Přemýšlím:
1. Téměř okamžitě mi bude lépe. Nebudu přejezená, nebude mi špatně od žaludku. Bude se mi dobře spát a ještě lépe vstávat. Budu mít více energie a nebudu přes den tak ospalá.
2.Konečně bych se mohla připojit k aktivitám mé devítileté dcery. Mohla bych s ní chodit na kluziště a ne se jenom koukat, mohla bych s ní bruslit! V létě platí totéž o kolečkových bruslích! Na ty mám obzvlášť spadeno, dělají krásný zadek. Že to všechno lze provozovat i teď? Jste si tím jistí? Má problémy chodit, natož kroužit po okruhu na kolečkáčích. A mimochodem, už jste někdy viděli slonici na bruslích? Ani za nic!
3. V létě bych mohla mít po mnoha letech fajn postavu. Zase bych vypadala jako žena :-) Cítila bych se lépe v plavkách. A neřešila bych ten šílený problém s odřenými stehny...znáte to taky? Já to neznala do doby, než se moje váha vyšplhala nasd stovku.
4. Měla bych skvělý, skvělý, úžasný pocit. Mohla bych nosit krásné oblečení. Vypadala bych skvěle. Zvýšilo by se mi sebevědomí, a to zcela zásadně. Muži na ulici by mě nepřehlíželi a známí, kteří mě roky neviděli, by se nelekali...
...možná přijdu časem i na další výhody..
Takže úkoly na nejbližší dny:
1.začít plánovat jídlo. Psát si seznam jídla, počítat kilojouly /díky, sebekoučinku, mnohé mi ulehčíš/, dodržovat režim. Zásada číslo jedna: žádný extrém. Konec veškerých pokusů o makrobiotiku, dělenou stravu, vitariánství, vegetariánství, veganství, půstování a další směry. Nějakou dobu teď zkusím jíst normálně. Uvidíme, kam mě to zavede.
2. pořídit si velké zrcadlo. Nemám! A to je chyba! Několik let jsem se neviděla celá v zrcadle. Těm v obchodem se vyhýbám /není to tak těžké, když téměř nenakupuji oblečení/, velkým plochám výkladů, které by snad moji silueto mohly odrazit, nevěnuji pozornost. Občas se, samozřejmě, v nějakém tom zrcadle nečekaně zahlédnu. To se potom leknu. Opravdu.
3.do zítřka si promyslet - a zítra napsat- odměny. Za každých pět kilo /dole!!/ si věnuji něco malého, hezkého, po čem toužím a co mě bude motivovat ještě víc. Krásnou rtěnku. Návštěvu drahého kadeřníka, kteru jsem si nechtěla dopřát, protože rodina tu tisícovku potřebuje víc než já. Parfém. Ten vysněný. Doufám, že na to moje rodinná kasa bude stačit.
4. obnovit svou permanentku do posilovny. Hm, to zvládnu dvěma kliky na internetu. Pod bodem čtyři se ale ukrývá ještě zákeřný bod čtyři bé: začít do té posilovny taky chodit. A to už se jen tak nějakým kliknutím nevyřeší.....hm.....hm....
Pro začátek by to stačilo....takže do toho. Už žádné výmluvy. Držte mi palce.
B.
Ale od začátku. Byla jse oplácané dítě, ale v pubertě se mi podařilo zhubnout a několik let jsem byla dokonce tak hubená, že mi lidé říkali, ať proboha trochu přiberu!!! Že se na mě nedá koukat! To trvalo do mých cca čtyřiadvaceti, a když se dnes koukán na fotky z té doby, vidím, jak jsem někdy tenkrát začala postupně přibírat. V osmadvaceti jsem -už s několika kily navíc- otěhotněla a v těhotenství propadla pocitu ´kdy, když ne teď, kdo, když ne já´a jedla jsem, jako bych měla porodit čtyři slony, nikoli jedno malé dítě. Přibrala jsem přes třicet kilo a před porodem poprvé prolomila rekordní hranici metrického centu /nikomu to neříkejte. Je to strašně tajné/. Poté, snad běháním kolem dítěte a taky omezením večerního jídla, jsem kupodivu svou nadváhu poměrně pohodlně zredukovala na přijatelných cca 75 kilogramů, což při výšce 175 cm byla naprosto koukatelná a snesitelná váha. To bylo před devíti lety. Nevím, co a proč se stalo v mé hlavě, nevím, kde jsem se ztratila sama sobě, ale...dnes moje váha ukazuje 110 kilogramů, kteroužto váhu jsem neměla ani před porodem. Ráda bych napsala, že je to všechno vina genů, nějaké nemoci, osudu, špatné karmy, nelidského stresu, chudoby a výchovy mých rodičů, ale...obávám se, že to tak není. Je to samozřejmě jen a jen moje vina, vina mé nestřídmosti, neschopnosti konečně se rozhodnout a začít něco dělat, vina mé pohodlnosti a lenosti.
Na druhou stranu...možná je to zároveň i výhoda. Jestliže jsem za svoji váhu zodpovědná jen a jen já, jsem to taky jen a jen já, kdo s ní může něco dělat! Není to skvělé? Moje nadváha není závislá na hlasování parlamentu ani senátu /na rozdíl od výše mých daní!!!/, na počasí nebo čemkoli jiném. Pouze na mně! Kolik věcí mám ve svém životě vlastně v ruce tak mocně, jako svoji váhu? Tak nač se pořád vymlouvat?
Okay...takže zítra začínám. Můj první cíl - do desátého ledna /moje narozeniny...mimochodem, moje a Gustáva Husáka, on se ale narodil o šedesát let dříve a s váhou, pokud vím, problémy nikdy neměl/...takže desátého ledna /tedy za šest týdnů/ bych ráda měla o pět kilogamů méně. To je reálné, ne? V březnu či dubnu už bych mohla mít dole třeba i patnáct kilo, což by už na mně mohlo být trochu vidět. a když se budu opravdu snažit, mohla bych už následující léto nosit konečně některé z mých kousků, které na mě čekají roky ve skříni....ano, je to jasné: příští léto bude patřit mně!!
Nicméně léto je ještě daleko. Přinese mi moje snaha nějaké výhody hned? Přemýšlím:
1. Téměř okamžitě mi bude lépe. Nebudu přejezená, nebude mi špatně od žaludku. Bude se mi dobře spát a ještě lépe vstávat. Budu mít více energie a nebudu přes den tak ospalá.
2.Konečně bych se mohla připojit k aktivitám mé devítileté dcery. Mohla bych s ní chodit na kluziště a ne se jenom koukat, mohla bych s ní bruslit! V létě platí totéž o kolečkových bruslích! Na ty mám obzvlášť spadeno, dělají krásný zadek. Že to všechno lze provozovat i teď? Jste si tím jistí? Má problémy chodit, natož kroužit po okruhu na kolečkáčích. A mimochodem, už jste někdy viděli slonici na bruslích? Ani za nic!
3. V létě bych mohla mít po mnoha letech fajn postavu. Zase bych vypadala jako žena :-) Cítila bych se lépe v plavkách. A neřešila bych ten šílený problém s odřenými stehny...znáte to taky? Já to neznala do doby, než se moje váha vyšplhala nasd stovku.
4. Měla bych skvělý, skvělý, úžasný pocit. Mohla bych nosit krásné oblečení. Vypadala bych skvěle. Zvýšilo by se mi sebevědomí, a to zcela zásadně. Muži na ulici by mě nepřehlíželi a známí, kteří mě roky neviděli, by se nelekali...
...možná přijdu časem i na další výhody..
Takže úkoly na nejbližší dny:
1.začít plánovat jídlo. Psát si seznam jídla, počítat kilojouly /díky, sebekoučinku, mnohé mi ulehčíš/, dodržovat režim. Zásada číslo jedna: žádný extrém. Konec veškerých pokusů o makrobiotiku, dělenou stravu, vitariánství, vegetariánství, veganství, půstování a další směry. Nějakou dobu teď zkusím jíst normálně. Uvidíme, kam mě to zavede.
2. pořídit si velké zrcadlo. Nemám! A to je chyba! Několik let jsem se neviděla celá v zrcadle. Těm v obchodem se vyhýbám /není to tak těžké, když téměř nenakupuji oblečení/, velkým plochám výkladů, které by snad moji silueto mohly odrazit, nevěnuji pozornost. Občas se, samozřejmě, v nějakém tom zrcadle nečekaně zahlédnu. To se potom leknu. Opravdu.
3.do zítřka si promyslet - a zítra napsat- odměny. Za každých pět kilo /dole!!/ si věnuji něco malého, hezkého, po čem toužím a co mě bude motivovat ještě víc. Krásnou rtěnku. Návštěvu drahého kadeřníka, kteru jsem si nechtěla dopřát, protože rodina tu tisícovku potřebuje víc než já. Parfém. Ten vysněný. Doufám, že na to moje rodinná kasa bude stačit.
4. obnovit svou permanentku do posilovny. Hm, to zvládnu dvěma kliky na internetu. Pod bodem čtyři se ale ukrývá ještě zákeřný bod čtyři bé: začít do té posilovny taky chodit. A to už se jen tak nějakým kliknutím nevyřeší.....hm.....hm....
Pro začátek by to stačilo....takže do toho. Už žádné výmluvy. Držte mi palce.
B.
Hodnocení (10 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
30. 11. 2010 17:41
Krásně napsaný, snad jen málo z nás by se v tom nepoznalo. Taky se v leckterých bodech najdu. Na zrcadlo teda ještě nemám odvahu ... ani raději moc nenakupuju - mám z toho depky. Pevně věřím, že léto (a nejen to) ti opravdu bude patřit. I já věřím, že v létě odhodím svršky a všem "vypadnou" oči (tedy mě už se to vlastně stalo :o), ale obráceně - přes zimu jsem byla těhu a krátce před porodem přišlo hezké počasí, já odhodila bundu a všichni v okolí (kromě příbuzných) valili oči na ten předporodní pupek :o) Tak doufám, že tentokrát je "šoknu" obráceně :o)
30. 11. 2010 14:50
Bonakva: Tak první čtyři kila šly dobře, ale každé další kilo jde hůř a hůř..Myslím si, že něco bude i na tom, že čím déle máme na sobě kila která hubneme, tím hůř to jde. A ty kila která teď hubnu jsou ,,stará" osm a více let, takže to jde fakt ztuha.........
30. 11. 2010 14:23
Leonora: Jak vidím, tak začínáme (já už jsem trochu blíže cíli) na stejné váze téměř se stejnou výškou :) Mým cílem je teď 60 kg, pak chci dát dolů ještě tak 5 kg, ale uvidím, jak se mi změní postava, třeba už to ani dál nepůjde.
Jedna věc, kterou "větším váhám" závidím jsou velice rychlé a viditelné výsledky, to musí být skvělá motivace do začátku 8)
Jedna věc, kterou "větším váhám" závidím jsou velice rychlé a viditelné výsledky, to musí být skvělá motivace do začátku 8)
30. 11. 2010 10:23
Velké odhodlání do začátku je super, tak přeju aby ti vydrželo...Jinak to co jsi napsala o sobě, pasuje úplně přesně i na mně- celý ten příběh je i můj, s jediným rozdílem- magické stovky jsem / zaplaťpánbůh/ nedosáhla, v mé nejtlustší době jsem měla 76kg - to bylo jseště v srpnu.Jenže jsem taky malinká /163/, takže i teď když se mi zadařilo dát 69kg, mám taky ještě lecos před sebou, ale to prostě dáme.... /a o těch stehnech taky bohužel lecos vím../
30. 11. 2010 09:38
Nejenom léto ti bude patřit!!! Se svým odhodláním, chutí do hubnutí a systémem odměn (hlavně si je určitě dopřej:-)) se budeš cítit skvěle už teď v zimě i na jaře. Držím pěstičky ať ti to jde podle plánu a máš ze sebe samu radost.
30. 11. 2010 08:14
Od té doby, co si pečlivě všechno vážím jsem přestala mít hlad a je to s podivem, když mám denní příjem minimálně o polovinu menší :) je pravda, že ten "přebytek" byl složen nejvíc ze sušenek, pizz a sladkém jídle obecně.
A do posilovny jsem začala chodit na začátku září s kamarádkou, ta ale teď moc nemá čas, tak chodím sama - těším se na to a už po dvou dnech mi fitko chybí :) držím palce, určitě bude jenom líp!
Misanek: Nijak extrémně jsem nezhubla, ale okolí si taky všímá :) bude to asi tím, že se pořád těším na další úspěchy a na to, až ze mě bude v létě kost (ne doslovně!) ;)
A do posilovny jsem začala chodit na začátku září s kamarádkou, ta ale teď moc nemá čas, tak chodím sama - těším se na to a už po dvou dnech mi fitko chybí :) držím palce, určitě bude jenom líp!
Misanek: Nijak extrémně jsem nezhubla, ale okolí si taky všímá :) bude to asi tím, že se pořád těším na další úspěchy a na to, až ze mě bude v létě kost (ne doslovně!) ;)
30. 11. 2010 07:51
Betcho, jsi skvělá! Ty to dáš, cítím to odhodlání, to je prostě půlka úspěchu ;o)! Mimochodem, chichi, při prvním těhu jsem nabrala kolem 25, při druhým 30kg a trojcifru na váze jsem viděla taky, přišlo mi to k smíchu a k pláči zároveň ... nicměně tentokrát už se mi to shodit nepodařilo a můžu tě ubezpečit, že stehna se mi o sebe vesele třou i při 74kg, grrr :o( ale to určo záleží na stavbě těla, ty jsi vyšší, takže při 75kg budeš laňka ... a ještě k tomu otáčení se chlapů na ulici, musim říct, že je to určo taky hlavně o psychice, já jak jsem se do toho teď vrhla se sebekoučinkem, nemám zatím dole ani kilčo ani centimetr, ale chlapi se prostě otáčej :o) asi vědí, že se cítím dobře ;o) moc ti fandim, hezky jsi to všechno napsala! Tak ať jsou ty mrchy otravný kilovatý brzo pryč ;o)
30. 11. 2010 07:40
Držím palce. První krok už máš za sebou, ať i ty další jdou hladce. Až večer budeš usínat, nech si zdát o tom krásným létě a tý nádherný ŽENSKÝ, za kterou se každý chlap otočí. Bude tě to posilovat při překonávání překážek a nástrah. Mě to aspoň pomohlo. Tak hodně zdaru. J.
Betcho
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
Jinak o stehnech bych mohla napsat slohovku, zrcadla by měli vyrábět jen ta zeštíhlující a na příští léto se těším s tebou, zvlášť když dneska začala sněhová kalamita. Zdravím a držím palce.