6.1.2013 jsem začala... Inu, ono se řekne začala... první týden jsem se začetla do různé odborné ( pro mě tehdy odporné) literatury, abych si udělala jakýs takýs obrys..." Jak žít zdravě" ...
Z dob dávno minulých jsem na světlo boží vytáhla eliptický trenažér, že se k němu konečně dokopu a nebude to jen tuze drahý věšák, ala němý sluha na šatstvo...
První cíl, byl vydržet na tomto přístroji minimální 20 minut. Po prvních čtyřech dnech úmorného šlapání, při kterém jsem hekala snad víc, než prvorodička, jsem se po týdnu tak nějak přehoupla přes 30 min, dál přes 40 min a dnes po měsíci ujedu 60 min při mírné zátěži a rychlosti + - 5,8 km/h a bez FUNĚNÍ !!:-).
Že je něco špatně s váhou jsem si začala uvědomovat, když mi oblečení nějak divně začalo býti malé, jako by se scvrkávalo...avšak při své nebetičné optimističnosti jsem se neustále uchlácholovala tím, že se prostě jen v pračce zmenšilo :-D
Jaké však bylo mé odhalení, že kousek neoblíbenějšího hábitku, který je prostě z takovýho materiálu, kterej se srazit nemůže, na sebe, ani při své nejlepší vůli nedostanu - ani párem volů... Fakt jsem to zkoušela.... v leže, v sedě, ve stoje... nešlo to a nešlo... Nakonec jsem to teda na sebe narvala ( vůbec netuším jak ), každopádně pokleslá brada u zrcadla a oči vyvalené jak tele na nová vrata daly tušit, že něco fakt není v pořádku... Mohla bych dělat reklamu na michelinský pneu... Se mnou by jim vzrostl prodej minimálně o 60% :-)
Takže jsem vytáhla z pod sedačky zaprášenou váhu, letěla do obchodu koupit baterku, páč doby, když jsem se vážila dávno vzaly sněhy... a.....ZVÁŽILA SE...číslo, které se objevilo, se mnou málem seklo...73 kg... dobrý no... na to, že jsem před dvěma roky měla nějakých 55 - 57... Přestala jsem se divit, proč se nevejdu do věcí a přestala lkát nad pitomou pračkou, která za to údajně mohla...
začala jsem rekapitulovat poslední dva roky... stěhování, škola, práce, přejídání ( to velmi), úraz...nicnedělání...žádný sport... zelenina ( co to je? )... v mém jídelníčku převažovaly samé "dobroty" typu, chipsíky, čokoláda, tučné masíčko, řízečky, grilovaný věci.... nesmím zapomenout ani na KFC - sakra proklatě dobré kuře....
Takže takhle to vážně nešlo...
Nakoupila jsem tu výše zmíněnou literaturu, začala pročítat potraviny, počítat KJ a hlavně se hýbat.... tělu se nechtělo vůbec... Bolelo jako sviň, plíce hekaly a sípaly, dech jsem popadnou nemohla...
Po dvou týdnech jsem narazila na sebekoučink... Skepticky jsem si říkala..." To je přeci to, co už znám..."... Optimista...jak jinak...
Nejenže jsem zjistila, že 90% vůbec neznám, ale ani těch zbylých 10% jsem nedělala dobře...
Takže skoro od znova... jen s menším úbytkem... Který ale vůbec nešel skoro vidět...
Moje semaforky nejsou pořád zelené, zasvítí mi oranžová  i červená. Metr je můj kamarád, měřím se co dva týdny.

Dnes po měsíci jsem rekapitulovala měsíc předešlý.

               6.1.2013                6.2.2013

Váha           73                           69

Prsa           103                           92

Pas              77                            72

Boky          105                          101                

Stehno          57                           53

Takže třikrát sláva, sláva, sláva… Mám strašnou radost, že moje odhodlání neskončilo po jednom týdnu, že moje fyzička se pomalu dostává do formy, v jaké byla před dvěma lety…Že v noci nepořádám ofenzivní útok na lednici a „kouzelný šuplík“,  ve kterém bývaly schovány mňaminy…

Můj cíl je se dostat do 60-stky, pomalu, ale jistě a pak nenápadně do té krásné 55-tky… Moje motivace je pověšená ve skříni ;)

Snad se mi to podaří… tak a vzhůru do nového měsíce.

PS : Včera jsem začala cvičit s Jill... mno, to bude zajímavý měsíc...;)