V lednici vymetýno, tak jsem se rozhodla, že zajdu na velký nákup, pěkně pěšochodem, žádný auto. Vzala jsem si batůžek, do něj nacpala dvě velký igelitky a vyšla jsem, směr Billa. Extra daleko jí od domu nemám, to aby to zase nevypadalo, jak jsem šla na velký nákup z vesnice do vesnice :-)

Na papírek, ještě doma jsem sepsala vše potřebné, možná i nepotřebné, no byl toho pěkný seznámek. I přesto, že nebudou prázdniny, vánoce, velikonoce, ba ani nehrozí žádný hladomor a válka ( snad), jsem si musela zabojovat o košík, protože v kójích žádné nebyly ( Ti lidi si snad berou hned dva, jinak to snad není ani možný ).

V Bille to vypadalo jako za totáče, když přivezly do obchodů banány :-) fronty táhnoucí se minimálně 10 metrů, u ovoce a zeleniny shluk lidí, každý, aby urval pro sebe jen jen to nejlepší.

Říkala jsem si, jestli je opravdu za potřebí se u košů strkat, hádat „ néé, tam to jablko je mojééé“, když je toho tady fůra všude a Billa má jisto jistě nějaké zásoby i ve skladě…Lidem to ale zapotřebí bylo ( co kdyby rival měl jablíčko více červené, že ) a strkali do sebe, jak se dalo.

Pěkně v klidu ( jsem přeci kliďas ) jsem si do košíčku strkala zeleninu, ovoce ( je pravda, že o ty blbý jablka jsem musela bojovat skoro taky ) a pomalu se přemístila k chlaďákům…

A tam to začlo, vážení. Shluk lidí kolem chladících mražáků, lidé obklopení svými košíky, jako brněním, aby se k němu snad někdo nedostal, se vrtali v pultíku, jako slepice na hnoji…ÁÁÁÁ, kuře v akci…nojo, to mě taky mohlo napadnout hned…Na osobu bylo vypsáno maximum 5 ks, avšak kdo by si nějaké cedule všímal, jednomu dědovi jsem kuřátek v košíku napočítala 20 :-)

Oddechla jsem si, že maso se mě netýká, kupuju ho u soukromníka anebo ve větším balení v makru a podle toho si pak doma dělám balíčky a odplula k sýrům, mléčným výrobkům a vejcům..

Vajíčka jsou mor, když se člověk namlsá domácími vajíčky, s láskou očištěnými a uloženými pěkně do krabičky od tatínka, žádná už mu pak nejsou dobrá. Když si vzpomenu na tatíka, jak o ty kurky pečuje, skoro je to až k smíchu…V zimě trávu ve sklepě pěstuje, aby jim sem tam mohl dopřát i něco zelenýho. To je pak vajíčko, jako lusk…Ale Morava přijede s várkou proviantu až v pátek a na zítřek mám naplánovaný zeleninový salát se sázeným vejcem. Takže jsem se přiblížila k regálkům a koukala na balíčky. Vejce tyhle a tato a takovýto, vejce S, vejce M a vejce XL ( mě už nerozhodí, kdysi jsem v tom měla faktguláš ), ovšem pozor, v regálu mě zaujala růžová krabička, která tam dříve nebývala, nebo jsem si jí asi nevšimla…tramtadadá - Vejce fitness. Opatrně jsem krabičku vzala do ruky ( opatrně proto, jelikož se mi jednou stala nemilá věc, že jsem vzala krabičku a ona mi prdla v ruce – vejce byla všude ) a snažila se přijít na kloub tomu, proč sakra vejce fitness. Kromě energetické hodnoty a nějakých vitamínů a protejnů, uvedených na obale, jsem se nedozvěděla nic nového. S normálními vejci nefitness byly k nerozeznání.  To si mám jako představit, že nosnice někde v kurníku běhají na běžícím páse ? Nebo, že mají stylovou vybavenou posilovnu ? Přijít té záhadě na kloub mi nedalo ( jsem člověk zvědavý a zvídavý ) v mžiku jsem odchytla prodavačku a mile jsem se zeptala, zda by mi mohla říct, jaký je rozdíl v těchto zázračných vejcích Fitness. A paní prodavačka mě úplně rozsekala.      „ Paní to je sportovní slepice, oni mají víte velké výběhy a tam pořád běhají dokolečka, když zrovna nezobou zrní. Proto ty vajíčka neobsahují žáden tuk a jsou zdravější.“. Asi deset sekund mi trvalo, opřená o košík, než jsem informaci infiltrovala do mozku a prostě jsem se neudržela a začala se smát na celý kolo. Chybělo málo, abych se mlátila do kolen. Čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne…

Paní prodavačka se urazila, řka na mou adresu, že neví, co je tady k smíchu odplachtila do zázemí ( asi si postěžovat na bláznivou zákaznici ).

Nechala jsem fitness vejce vejci, vzala klasický malý platičko M-kových vajec ( raději půjdu na jistotu – ještě by na mě z fitnesáckých po rozklepnutí vyběhlo nasraný namakaný nasvalený kuře :-) ) a opravdu s dobrou náladou jsem dokončila svůj nákup.

Přiznám se, že pěšky chodím tak velký nákup dělat sporadicky, ( no dobře, skoro nikdy ), takže jsem byla celkem i překvapená, jakkoliv ten nákup v košíku vypadal ne moc velký, v taškách narostl do extra objemnosti. Dohromady asi 20 věcí.

Věděla jsem, že ty pětikilový brambory brát nemám – no, hlupka je samozřejmě nakonec vzala, proč by měla brát malinkaté baleníčko –zbytečnost…

Narvala jsem „mega nákup“ do batůžku, do tašek, zaplatila, nechala si vrátit na korunu přesně, žádný to je dobrý, už z principu, až se naučíte, co to jsou fitness vejce, můžu polemizovat o diškréci :-)

Ještě když jsem vyjížděla z obchodu, tak to šlo, tašky se vezly v košíku i s batohem, horší to bylo, když jsem košík prostě vrátit musela, i když jsem se s ním snažila zajet do nejposlednějšího turniketu, co je na parkovišti a směrem, co vede k domovu. Pak jsem chtě, nechtě, musela na záda posadit tornu ( ty brambory mi byl fakt čert dlužen ), do každý ruky tašku a štrádovat, krok sun krok k domu.

Cesta do obchodu mi trvala svižnou chůzí asi deset minut,cesta domů i s posbíráním nákupu ze země ( áno, jedna taška, neudrživší nákup samozřejmě praskla a na zem se vyvalilo všechno co v ní bylo – od těch pitomých vajec ( asi pomstily mé pomluvy na své zdravější příbuzenstvo ) po tampony a šťulky do uší… ) mi zabrala krásných 45 minut. Přičemž věci z té jedné tašky jsem nesla potupně v náručí, protože se za boha nikam nevešly.

Takže pokud někdo bydlí v Kladně a míjel snad bytost podobný soumaru, jak mu ty špulky do uší trčí z kabátu, nemyslelte si, nešlo o žádné individum, to byla jedna trhlá Bobulle :-)

Zajímalo by mě, kolik jsem spálila Kj, celým tím martiniem. Od začátku, až po konec, protože takhle spocená, nejsem ani po hodině cvičení na trenažéru.

Nákupu zdar a jestli někdo ví, jaký je opravdu rozdíl mezi normálními vejci a těmi „ namakanými“, dejte mi to prosím vědět. Ráda bych rozšířila svéobzory ;)