Po přečtení včerejších blogů neustále přemýšlím……..O čem? O tom, zda mi to hubnutí, za to všechno vůbec stojí. Není asi potřeba hodnotit veškeré mé snahy zhubnout, které trvají už 15let, ale zkusím poslední rok…..

Rozhodla jsem se, když mi váha ukázala trojmístné číslo. Objevila jsem Stobklub, byla na sebe přísná a čtyři měsíce víceméně hubla. Změnila jsem hlavně stravu a to tak, že jsem z 90% vypustila vše, co mám opravdu ráda a radikálně zmenšila porce. Cvičení nebyl problém ,cvičím 10 let a hodně mě to baví. Pití nebyl problém, vždy jsem pila hodně a pravidelnost dodržuji roky.

Dokud jsem hubla, moc jsem nad ničím nepřemýšlela a nic mi prakticky nechybělo. Jenže v dubnu jak když praští, váha ubývat přestala. Úbytku 14 kg si téměř nikdo nevšimnul, čeho si ovšem začalo mé okolí všímat, byla moje nálada. Přestala jsem dělat věci spontánně a stala se ze mě chodící tabulka. Neulomila jsem si od kamarádky kostičku čokolády, na rodinné oslavy jsem nosila váhu, abych si zvážila 1 chlebíček, který se mi na úkor omezení celodenního příjmu vešel. Nikdy jsem si nenalila sklenku vína, jen tak. Cvičení jsem přestala dělat pro zábavu, ale dělala ho kvůli hubnutí. Zdravé potraviny, které jsem dříve jedla ráda, se staly povinností. Na těle jsem nepocítila žádné blahodárné účinky, asi taky proto, že ač obézní, zdravotní problémy jsem nikdy neměla……atd….

Ale já se snažila dál………..můj sen byl přeci zhubnout 20-25kg!!!! Snažila jsem se dělat možné i nemožné dalších 5 měsíců. Omezila jsem příjem i výdej, zvýšila příjem i výdej a tělo ne a ne poslouchat. Co to dělalo s mojí psychikou všichni tady víte…….a v té době jsem taky začala přemýšlet o jakési spravedlnosti……až jsem se na všechno v říjnu vyprdla. Nezačala jsem se cpát hlava nehlava, ale občas si namazala chleba s paštikou, občas osladila kafe a vyrazila s kámoškou na Mojito. Cvičila jsem znovu pro radost a přibrala 5kg, okolí si opět nevšimlo, naštěstí, ale čeho si všimlo, že jsem prostě zpátky………Odešly výmluvy ze společenských akcí, zase jsem se smála a váha zůstávala trčet v lince!!!! Ke své radosti jsem mohla opět vařit v jednom hrnci a na Vánoce si dát svíčkovou se třema a ne s jedním a šilháním do talířů ostatních!!!! Zažila jsem prostě jakýsi pocit osvobození!!!

Jenže, to bych nebyla já, kdybych si s lednem nekladla předsevzetí……….takže jste mě mile přivítali zpět, s mým cílem zhubnout 10kg! Rozhodla jsem se vzít to razantně jako vloni v lednu. Jeden picí den v týdnu a poctivě dodržovat……..Jeden jediný den jsem se rozhodla hřešit a svěřila se s tím…..a některé komentáře (obvinění z podvodu a bůhví čeho ještě) mě opět donutily přemýšlet.               
Taky jsem absolvovala rodinný turnaj v bowlingu, kde všichni pili pivo a o půlnoci si dali pizzu a já dělala hrdinu a víte co, normálně jsem jim záviděla!!!! Ač většina z nich s nadváhou, nikdo si s tím hlavu rozhodně nelámal, a já se ptám…………

Chci to takhle napořád??? Chci být otrokem kuchyňské váhy, chci celý život jenom řešit, co strčím do pusy a plánovat? Chci se navždy vzdát jídel, které mám ráda??? Stojí mi těch 10kg, kterých si nevšimnu ani já, ani mé okolí za to??? Chci být ve společnosti pořád tou, co se zbytečně snaží a nic s ní není???

Já najednou prostě nevím!!!!! Svět se přeci netočí jenom kolem jídla a je spousta jiných věcí k přemýšlení!!! Jsem člověk požitkář, mám ráda jídlo, mám ráda život se vším, co přináší a poslední dobou se mi to nějak neslučuje!!!! Tak co se mnou vážení???