Vrátím se k jedné větě z mého předchozího blogu a navážu na ni. Přidám cihlu k cihle a postavím si pevné základy pro ten můj letošní rok plný úžasných změn. Stále sice beru antibiotika, ale lepší se to lepší. Jsem už nedočkavá začít něco dělat i ve směru mé váhy směrem dolů. Uvažovala jsem, proč jsem to dříve nedotáhla do konce - i když několik kg vždy odešlo. Těch "proč" bylo moc a "proto" taky. Prostě "kdo chce, hledá důvody, proč to nejde. Kdo chce, hledá možnosti, jak to půjde."

Mým problémem byla vždy motivace. Většinou to byl tlak zvenčí. Má nespokojenost hrála jen druhé housle. Chtěla jsem zhubnout, protože ostatní taky hubnou, protože jsem dříve byla hubená, protože mi to připomíná partner, protože ... .

Ptala jsem se sama sebe, jak to mám teď. Proč chci zhubnout? Protože mám pocit, že s přibývajícími kg snižuju své životní tempo. Protože jsem v nepohodě. Protože se začínám vyhýbat pohybu. Protože se častěji ozývají zdravotní problémy, které spojuji s váhou. Protože se vyhýbám aktivitám s lidmi, kteří mě znali dříve jako štíhlou. Protože jsem neschopná vybrat si oblečení, které by se mi líbilo (rozumějte, na mně se mi nelíbí). Protože nejsem spokojená s tím, jak se stravuju. Protože mám pocit, že se neustále musím kontrolovat. Protože se na sebe neusměju, když se vidím v zrcadle. .... Protože každá věta začíná na "já chci, protože ..." Je to něco, co si přeju kvůli sobě. Kvůli svému pocitu. A tohle musím mít stále na paměti. Dělám to jen sama pro sebe.

Další otázka by byla, jak to chci udělat? Jednoduše snížit příjem a zvýšit výdej :o)

Krátká věta a je v ní obsažena všechna pravda, což?

Jak jsem psala, stále beru antibiotika, ale jeden velký úkol přede mnou stojí již nyní. To, co můžu udělat hned je podle mne velmi důležité, ale pro mne to současně představuje velkou překážku. Osobně mám pocit, že právě tady moje snažení dříve ztroskotávalo - spánek, regenerace, únava. Dokud jsem byla v psychické pohodě a relativně odpočinutá, tak to šlo. Jak přišlo více únavy, tak jsem to dříve či později vzdala. Mým prvním a trvalým úkolem tedy je, chodit dříve spát a umožnit tělu potřebnou regeneraci. Jako reálné, ale nyní realitě dosti vzdálené, vidím čas do 22:30 hod. v posteli. Pro mne to znamená dopřát tělu minimálně 7 hodin spánku.

Jo, a taky jsem se rozhodla, že si na ledničku dám svoji vlastní fotku z doby, kdy jsem již sice neměla svou ideální váhu, ale stále jsem se sebou byla spokojená. Snad mi to také pomůže v mé motivaci.

Takže s chutí do toho a půl je hotovo - kéž by :o)