Ahojky lidičky.

Jsem tady už registrovaná několik let, ale musím se přiznat, že pořád na začátku sebemenšího váhového úbytku. Založím cyklus, dodržuji vše na jedničku s hvězdičkou, cvičím a raduji se jak to vše funguje a po pár týdnech BUM! Zkrat jako blázen, skladba jídelníčku katastrofální, megakalorický příjem, výdej menší než nulový a depka jako hrom... Pak to trvá nějaký ten měsíc než se vzpamatuji a další založený cyklus -a co myslíte s jakým výsledkem? Ano, četli jste o tom už o pár řádků výš.

Ale tohle nebyl ten pravý důvod proč jsem se rozhodla si tady založit blog. Možno mi ani neuvěříte, ale dokopala mně k tomu včerejší návštěva u kadeřnice. Ta paní byla tak neuvěřitelně nešťastná, nesoustředěná a upovídaná, až mně ostříhala tak, že uvažuji, že k ní už více nepůjdu... To byla taková snůška negativních energií, že si to málokdo dovede představit. Jenomže po návratu domů jsem si uvědomila, kolik nešťastných nebo nespokojených lidí kolem nás je a smutné je, že oni si to ani neuvědomují... No a dostávám se pomalu k tomu, co chci napsat. Že mi strašně dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, jak vlastně zajídám své emoce a je to jedno, jestli jsou pozitivní, nebo negativní. Potřebuji je utlumit v sobě jakoukoliv megakalorickou bombou, hned jak se ve mně ozvou. A že se mi to skvěle daří! Znáte ty nájezdy třeba na nějakou sladkou laskominku? Ale ne jenom jako pamlseček, ale jako bagrem dovnitř? To je ono! A takhle stejně jsem se včera po tom nevydařeném stříhání cítila. Řekla jsem si a DOST!!! Místo obžerství budu si tady psát o všem, co se mi podařilo (a klidně i nepodařilo) v tom těžkém boji vyhrát sama nad sebou. Vím, že je to cesta dlouhá a těžká, protože kromě celoživotní a komplexní změny životního stylu je potřeba pochopit sama sebe a mít se ráda. Přála bych si totiž, aby existoval aspoň jeden člověk, co by napsal - jo ženská, tohle znám... mám to stejný, nebo aspoň podobný. Nebo kdyby aspoň někdo se zamyslel a řekl - no toto mně nenapadlo, že by to mohlo mít takovou souvislost...

A tak se za dnešek pochlubím tím, že se mi povedlo večerní bagrování zaměnit za psaní těchto pár řádků a slibuji si tady vlastně veřejně, že v tom budu pokračovat a poctivě se snažit ty moje emoce rozebrat a popsat...místo čokolády.

Dnes konec, začínají se my ty myšlenky motat víc, než dokážu korigovat, ale popřeji všem hubnoucím sladké sny...ty jsou bez nebezpečných kalorií...