Byla jsem se dnes ráno podívat u své lékařky. Naposledy mě viděla před dvěma lety jako těhotnou.
Jako znalá svých práv ohledně lékařské péče jsem vyrazila na pravidelnou prohlídku, na kterou mám nárok každé dva roky.
Protože se o mě nejčastěji pokouší jen různé virózy a protože jsem posledních 7 let nepotřebovala omluvenku do školy ani neschopenku do práce, chodím jen na prevenci.

V ordinaci byla úplně nová, mladá a svěží doktorka, která se prý střídá s naší starou, důchod přesluhující ale příjemnou.
Prohlédla mě, poslechla, prohmatala, změřila a ... zvážila.

Vážila jsem neuvěřitelných 104kg, na svou obhajobu jsem uvedla, že už jsem začala hubnout tady. Dostala jsem pochvalu.

Nebudu si z té váhy, která je o 3 víc, než doma, nic dělat. Byla jsem po snídani a oblečená! Navíc jsem zvyklá na svoje vážení a může to být i nastavením váhy, pro mě je důležité, že zaznamenává pohyb dolů. Jo, a měřím jen 184cm, jeden si pořád přidávám :)

No, co vám budu povídat, moc mě nepotěšila.

Ještě jsem si postěžovala na bolesti zad, tak jsme společně dospěly k tomu, že mám opravdu přiskřípnutý nějaký nervus. Doporučila mi na to cvičení podle Mojžíšové, takže budu hledat, kde se v okolí cvičí, aby mi na něj mohla vypsat rehabilitaci.

Musím říct, že jsem byla mile překvapena, přeci jenom se pozná ta mladá doktorská krev, nezkažená rutinou. Například si všimla mých netradičně řešených nohou a hned se zajímala, jestli nosím špičaté boty. Samozřejmě, že nosím špičaté boty, protože s takhle dlouhým palcem bych musela mít každé jiné o dvě čísla větší :)

A taky s ní byla docela legrace.