Tak jsem se vyhrabala z postele, nasnídala se, upadla zpět do bezvědomí, zase procitla a rozhodla se napsat blog, abych se vykecala z doznívající opice.
Včera jsem měla náročný den. Oslava dědových narozenin a večer sraz s třídou z gymplu. Těšila jsem se, šli jsme se s rodinou podívat na rozsvícení stromu, pojedli, popili, s mámou jsem si popovídala a večer vyrazila do víru maloměsta.
Restaurační zařízení nic moc, dvacet lidí u dlouhého stolu je dost hloupé řešení, obsluha pomalá až netečná. Po půl hodině si někdo všiml, že jsem přišla a zeptal se mě, co chci pít. Objednala jsem si rovnou láhev růžového vína, co kdyby obsluha přišla zase až za hodinu? Sedla jsem si na konec stolu, ke klukům, se kterými jsme v dobách našich společných studií, i po nich nadělali spoustu kravin a hodně se u toho pobavili. Bavila jsem se výborně a láhev růžového se mnou.
Co vám budu dál vysvětlovat, domů jsem přišla ve dvě ráno s velmi dobrou náladou ve stavu, kdy jste ochotní říkat psovi slečno. Dítě samozřejmě poznalo, že jsem doma a začalo kňučet, takže jsem ho vytáhla s řevem z postýlky, uložila vedle sebe a spali jsme tvrdě až do rána.

Začala jsem s vínovou dietou, je to náročné a nevím, jestli to vydržím. Možná není dobré začínat rovnou celou lahví, půjdu do toho pomaleji.

A malá má rýmu, je protivná, ubrečená a bude potřeba jí stříknout do nosu a odsát, kdo to asi udělá? Nesnáším to, vždycky u toho hrozně řve a brání se.

Za každý prohýřený večer vždycky přijde nějaký trest.