Dřív, když jsem dostala bonbonieru, sežrali jsme ji s manželem za večer, z části proto, že jsem to neřešila a z větší části proto, že můj muž je čokožrout a když začne, skončí až s prázdnou krabicí. Nechtěla jsem, aby celá moje čokoláda skončila v jeho žaludku, tak jsem držela tempo. Teď to dělám jinak. Tatianu čokoládový mix jsem dostala v sobotu, otevřela jsem ji v pondělí, dovolila manželovi tři kousky a zase ji uklidila. V úterý jsem si vzala jeden kousek, jeden strčila manželovi a zase uklidila. Na otázky typu to je jako všechno, jsem nereagovala. Není to tak složité. Pořád ale nedokážu svou bonbonieru vzít a dát ji celou manželovi a dětem. A  proč bych taky měla? Dostala jsem ji já!!!

Tak jsem na sebe vyzrála.
Mám spoustu čokolády od narozenin, včera Mikuláš, přinesl dětem spoustu dobrot, budu péct vánočky a cukroví, Vánoce se blíží, všude na mě bude útočit vánoční pohoda, svařák a cukroví.
Jsem nějak nenakloněna zapisování čokolády do koučinku, prostě se mi to vyloženě příčí, je to asi nějaká forma alibismu, takže jsem to vymyslela.
Snížím příjem o denní dávku čokolády, naplánovaný jídelníček dodržím a budu vědět, že nehřeším, ale doplňuju energii do povolené dávky. Nebudu tak muset zapsat každý bonbon. Jsem schopná sníst jen určité množství, které si předem spočítám. Vím, že jsem!


 
Jen nesmím překračovat doporučené denní množství :D
Taky máte nějaký předvánoční fígl?