Už to je 16 měsíců, co jsem porodila svoji první dceru a jsou to 3 týdny, co jsem začala hubnout. Po porodu jsem shodila asi 12kg a ukonejšena tímto úspěchem jsem plíživě zase asi 15 nabrala zpátky. Nikdy jsem nebyla nějak extra štíhlá, ale na 108 kilo živé váhy při 185cm výšky se nedá dívat se zalíbením. Poprvé jsem si toho všimla na vítání občánků našeho města. Neměla jsem co na sebe a jako další bonus mám profesionální fotky, na které se opravdu nerada dívám. Prostě nefandím kulatým obličejům, násobným bradám a nejasným ramenům.
Dalším impulsem byla svatba koncem jara. Podařilo se mi shodit pár centimetrů a zvolit oděv, ve kterém vypadám i na fotkách celkem obstojně. Pořád to ale nebylo ono. TO rozhodnutí přišlo až nedávno a proč? Tak za prvé mě nikdo nechce fotit a já se ráda fotím...teda fotila jsem se ráda a ráda bych se k tomu zase vrátila a za druhé, naše dítě začalo chodit. Můžete si myslet, že je to sranda, ale vrávorající dítě vyžaduje neustálé zvedání, dobíhání, chytání za ruce a spoustu jiných nepopsatelných úkonů. No a při všch těch pohybech se různě vyhrnuje a stahuje oblečení, kterým se snažíme zamaskovat různé nedokonalosti našeho těla. Najednou nemám čas pořád popotahovat tričko a kontrolovat pásek kalhot, takže jediné řešení: přinutit svoje tělo, aby i při všech těch nedokonalostech oblečení, vypadalo dobře. Takže velice děkuji svému dítěti, že přispělo tou poslední kapkou, aby pohár mého přehlížení vlastní obezity přetekl.
A co motivovalo vás?