Co krásně začalo...
          Po dlouhé době (cca 2 měsíce) jsem byla na noční. Ostatní holky si všimly, že jsem štíhlejší a tak padla hromada otázek. Jaks to udělala? Cvičíš? Jak jíš? Odpovídala jsem a byla potěšena, že někdo vidí tu změnu. Přece jen když jste s někým každý den většinou si změn moc nevšimnou narozdíl od těch co vás vidí po delší době. Byl to skvělý pocit. Sami jistě víte jak skvělý pocit přináší být pochválena (za cokoliv).
          Dnešní den prostě začal skvěle. Přišla jsem domu z noční s tím, že se nasnídám, probrouzdám net a usnu u svého oblíbeného seriálu. Snídaně skvělá- oblíbený cottage, celozrnný chleba, zelenina. Ulehnu do postele a najednou myšlenka: "Dala bych si něco sladkého. Rodiče koupili sušenky. Ne nesmím podlehnout dneska se musím zvážit." Po chvíli dohadování sama se sebou jsem podlehla a šla si ´uloupit´ jednu sušenku. Spokojeně jsem pak usnula.
          Vstávání- nemám s ním problém. Vždy se ráda ještě lehce poválim v peřinách, ale mozek od prvního otevření očí funguje. Mé štěstí po ránu když zaspím. Probudím se a jdu se najíst. "Fajn, dám si domací přesnídávku s piškotama," říkám si v duchu. Jenže když jí sním, "och, zas ty chutě na sladké! Tak kousek čokolády (ham), tý jo hořický trubičky (ham)," v tu chvíli už jsem se cítila sytá, ale stále nebyla ukojena touha posladkém, "tak ještě tatranku (ham)." Poté nasledovala vlna výčitek na mou osobu, ale říkala jsem si- večer jdu cvičit tak to nebude až takovej průšvih.
         Cvičení se nakonec nekonalo. Parťačka si myslela, že je dnes úterý a cvičení je až zítra (bohužel dnes). Přemlouvala jsem se ať tam jdu sama, ale ne. Zatím to nezvládám. :/ Tak nezbývá nic jiného, než se zítra postavit na váhu a čelit číslu, které se objeví na displeji.

Jak se perete vy s chutěma na sladké? V čem spočívá prevence před zachváty chutí na sladké/slané? Nějaký tip?