Úspěch, jakýkoli, je úžasná motivace! Já jsem bohužel z těch, co by chtěly všechno hned, takže po měsíci mi 2 shozená kila přijdou málo, ale holky tady mě ujistily, že je to dobrý. Tak jo, je to dobrý.
Pohyb mi problémy nedělá, ale je fakt, že někdy se mi taky nechce, ale neřeším to. Hlavně aby to nebylo každý den to nechtění se. Teď to mám tak, že většinou čtyři dny mám s pohybem zeleným a tři dny bez pohybu, čili svítím červeně.
Nevím jak to bude až budu hubnout (aspoň doufám, že budu) déle, třeba se mi taky nebude chtít, ale musím si věřit, že to půjde.
Tak si taky věř, drobná zaváhání neřeš, hlavně ať se ti daří!

Pro mě nejlepší motivace je úspěch, i malilinký. Teď jsem začala druhý cyklus na Stobu, a i když se mi v tom prvním podařilo ubýt asi jen o 3 kila, a asi 3 centimetry v pase, tak mě to docela nakoplo. Ale jak se k tomu úspěchu dobrat? Taky se mi často stává, že mám chuť na něco, co vím, že si nemám dávat - někdy chuť zvítězí, někdy ji přelstím sklenicí mléka nebo mrkví a někdy k té mrkvi přidám čtení blogů tady na Stobu - říkám si u toho, že když to zvládly jiné, já taky vydržím.

Byla jsem přesně jak to píšeš. V práci jsem byla přesvědčená, že si doma zacvičím nebo pojedu na kolo apod., ale doma skutek utek. Až teď když jsem začala třetí cyklus, tak jsem si pod jeden blog začala psát co udělám zítra a pak když odcvičím, tak si tam hodím kolik minut jsem cvičila a kolik jsem spálila KJ, zatím mi to jde. Uvidím jak dlouho to vydržím. Doufám, že co nejdéle.

Já ten impuls hledala strašně dlouho. I když můj taťka pořád říkal, začni se sebou něco dělat, nešlo to. Prostě, i když jsem chtěla, nemohla jsem začít. Až nedávno. Prostě jsem zjistila, že jsem to tak dlouho odsouvala, až jsem se dostala do pásma mírné obezity. A tady jsem si řekla: Začni se sebou něco dělat, dokud je čas. Přihlásila jsem se do koučinku, za týden jsem se dostala do pásma nadváhy. To mě nakoplo ještě víc a tak pokračuju.
Abych pravdu řekla, neodolám všem nástrahám. Když už se nemůžu udržet, vezmu si, ale opravdu jen kousek. I když to není to pravé ořechové, přesto tím omezeným množstvím, které si vezmu, se mně daří hubnout.
Pohyb? S pohybem taky bojuju. Když vidím ostatní, jak na sobě makají, dělají si různé motivační tabulky, zírám. Já taková prostě nejsem a asi nikdy nebudu. Prostě, když mně to chytne, jdu se projít, sednu na rotoped nebo jdu s mladším na in-line brusle. Nic víc, nic míň. Poslední týden mně ale semaforek pohybu svítí zeleně, prostě jsem si řekla, že si každý den na půl hoďky pošlapu na rotopedu. A aby mně to rychleji utíkalo, nahrála jsem si na mobil oblíbené písničky a z nich jsem si vytvořila seznam skladeb tak, aby mně daly minimálně 30 minut. A hned se mně šlape líp.
Bohužel, ani já nemám jistotu, jak dlouho to budu takhle provozovat. Proto jedu, dokud to jde a baví mě to.