19.5.2013
Něco o mě - jsem celoživotní bojovnice řekněme s lehkou nadváhou (nejvíce cca 69 kg na 166 cm). Před 12 lety jsem se do toho "kousla" pořádně a za 9 měsíců sundala 13 kg (nejnižší váha v dospělém věku 55 kg). Tuto váhu jsem držela s výkyvy cca 5-6 kg asi 5 let - pak už byly výkyvy větší a za posledních 6 let jsem se nedostala pod 60. Letos jsem opět atakovala 69 a to mě zase nakoplo se do toho vrhnout. Za těch 11 let se v oblasti hubnoucích aplikací moc změnilo, tehdy jsme si s holkama posílaly kalorické tabulky, těžko se dostávaly k informacím, které jsou dneska běžně dostupné (internet tehdy nebyl ještě běžnou záležitostí) a jídlo jsem si zapisovala po lístečcích - žádný sebekoučink neexistoval. Pravda je taky, že jsem si pak jednou řekla, že už nikdy nechci být otrokem zapisování a být plná výčitek, když si dám něco, co se mi nemůže vejít do hubnoucího režimu. A přesto jsem zase začala - protože jsem typ, který co nemá na "papíře", tomu nevěří, vím, že počítání je pro mě nutnost. A musím říct, že jsem do toho vklouzla jako ryba do vody - navíc se sebekoučinkem je vše o mnoho snažší.

A jak je to dneska. Poslední dobou jsem měla v oblibě prohlašovat, že nemám problém s "normálním" jídlem. Mými hříchy byly pochutiny - zejména brambůrky, křupky, sem tam i nějaká čokoláda. Ale "normální" jídlo ne, tam jsem podle mě jedla bez problémů. Jak mě vyvedl sebekoučink z omylu... Ten problém jsem měla - jedla jsem velmi málo a úplně špatně. Málo bílkovin, málo tuků a taky té zeleniny nebylo tolik, kolik mělo být. A pak jsem to doháněla tím slaným. A v tom jsem se nedokázala udržet. A ještě jsem se sebemrskačsky každý den vážila a zapisovala to - a ani to rostoucí číslo na váze mi v tom nedokázalo zabránit. Ta hlava...

Takže jsem zase tady - v podstatě na stejné metě jako před těmi 11 lety - ale taky o ty roky starší (snad i moudřejší? :-)) - a s tím, že můj metabolismus nikdy nebyl extrémě výkonný, ve škole jsem v tělocviku byla "dřevo" a našla jsem se pak až v aerobiku, jízdě na kole a na bruslích. Dala jsem si cíl sundat do půlky července 8 kg. A ejhle - ona už jsou od půlky dubna tři kila dole. Jde to nějak rychle a tak mám obavy, aby to nebylo špatně. Ale co - včera jsme byli na vinném koště a to rozhodně nebyl hubnoucí den. Sice jsem nachodila poměrně svižnou chůzí asi 10 km, ale příjem byl skoro dvojnásobný než bych měla mít. Ale to je taky další věc. Dřív jsem si taková "selhání" šíleně vyčítala a pak byla schopná jet v kuse třeba 2 hodiny na orbitreku, abych ty přebytečné kalorie ze sebe dostala. Dneska na to kašlu. Nehodlám se trýznit. Jsme jen lidé a selhání k tomu patří. Navíc - byl to super den, všechno jsem si to užila tak proč se trápit. Jde jen o to, aby se zase člověk vrátil do správných kolejí. Chtěla bych opravdu věřit tomu, že jsem na správné cestě a už mi to vydrží. Ale jak jsem se už v minulosti přesvědčila, vyhráno není nikdy. Což zní možná pesimisticky, ale je to realita - hlava se někdy brání...  Ale už se tak těším, až obleču všechny ty krásné věci, co mám ve skříni v oddělení - "až zhubnu" :-) A teď věřím, že se mi to zase podaří. Nebudu se snažit dostat se na těch 55 - 54 kg, protože to pro mě není váha, na které bych byla schopná dlouhodobě zůstat, ale těch 60 (při kterých jsem si kdysi přišla strááášně tlustá) mi bude bohatě stačit. Hlavně když to tělo trochu zpevním i sportem.  Cíl jen na dosah, jen uvěřit...
 
19.8.2013
Tak před třemi měsíci jsem psala, že už mám 3 kg dole. A že to jde nějak rychle. No, k dnešnímu dni mám dolů 10 kg, takže jsem plán splnila a překročila :-) Ještě dojedu hubnoucí cyklus, který mám do začátku září a nastavím udržovací a uvidím. Hlavě se sice pořád zdá, že to "ještě není ono", ale chci se cíleně zastavit na váze asi 58 kg a zkrátka naučit se udržovat. A to bude těžší než hubnutí. Snad mi zase necvakne v hlavě tím opačným způsobem a nezačnu se opět cpát brambůrkama. A že vydržím cvičit. Zatím mě to všechno baví a neomezuje, tak snad.... :-)