Datum registrace: 08. 09. 2012
Diaana
Původní Sebekoučink
0 %
0 kg
8 kg
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136794.90 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 36 min |
Diaana
Jak psát blog?Plním předsevzetí a zapomínám na pozitivní afirmace
16. 12. 2012
Tak jsem dnes přežila školkovou vánoční besídku. Nemám to ráda, většinou je to šílené, děti se stydí, zpívají falešně, kuňkají básničky - jediný důvod proč to hodinové mučení přežít, je že naše nejkrásnější, nejchytřejší a nejšikovnější dítě se účastní také.
Bilance byla: sousedovic chlapeček odmítl opustit maminčin klín a účastnit se, další si vzal mikrofon a pak zarytě mlčel než ho vysvobodili, další statečně začal a po 7 slovech se zasekl a i když pak pokračoval, tak mu přes vzlykání nebylo rozumět, takže to vzdal rozbrečel se a utekl. Jinak dobré - besídka byla v hospodě, kde včera byla hasičská schůze, takže se unavení tatínci vesele srotili u baru a líčili si jak jsou v pohodě. Babičky slzely a děti jak už jsem psala v úvodu tancovaly mimo rytmus a zpívaly, že by je z kostela hned vyhodili.
Ale o tom dnešní blog být neměl - měl být a bude o pozitivním přístupu. Zjistila jsem, že mi sice nedělá problémy si pozitivně afirmovat jak jsem krásná (o tom jsem hluboce přesvědčená už od puberty, kdy jsem si to vsugerovala tak poctivě, že mně to nikdy nepřešlo), ale přece jen jsem dospěla k závěru, že už mám věk začít se sebou něco dělat. A tady bych to asi měla trochu uvést na pravou míru - většinu dospělého života jsem strávila ostříhaná na krátko (až na vojenskou délku, bráno normálně doma strojkem), v mikinách, pohorách/keckách, džínách a funkčním sportovním prádle. Občas jsem měla sice záchvaty nošení sukní - ale to se většinou omezilo na parné léto a zavinovací sukně až na zem. Vždycky jsem daleko víc utratila za spacák, stan, pohory a i po městě jsem lítala v trekovej sandálech, než za šminky, kozačky a módní oblečení. (Zároveň nejsem ale žádnej čundrák ani tramp, prostě klasický pražský jupí, jestli se to dá říct i o holkách)
S tím souvisí, nebo to pramení i z jiných zážitků, tak například taneční jsem nedochodila, protože si mně tam oblíbil takový strašlivý obrejlený ichtyl, který byl ješně navíc o hlavu menší (to byla většina kluků, ale tenhle z nich byl asi nejhorší), takže mým snem se stalo, abych zůstávala na ocet. Taky mně na jedné lekci donutil taneční mistr svléknout sukni protože byla moc dlouhá a absolvovala jsem to v takové delší halence (jemu na truc) - z čehos se blb starej šel uslintat. Pár prvních lekcí jsem přežila s moc sympatickým vysokoškolákem, který tam chodil místo bratra. Párkrát se mnou do tanečních šel můj tehdejší přítel, ale když si nechal ostříhat číro a obarvil si to na červeno, tak ho vyhodili a já šla s ním raději do hospody. Má matka měla k Honzovi absolutní důvěru, takže se mnou přestala chodit dělat mi garde.
A jak to vlastně souvisí s děláním něčeho se sebou? Jednoduše - celý život jsem žila vždy rok z jednoho krému, který mi matka nebo nějaká kamarádka věnovala v záchvatu poznání, že jsem kosmetikou nedotčená. (To se nevýká indulony na ruce, tý jsem měla slušnou spotřebu). Oční stíny jsem si loni koupila jedny po asi deseti letech, a ty před deseti lety byly první co jsem si vůbec v životě koupila. Takže jsem se minulý týden rozhodla, že když se blíží ty vánoce, tak se podívám po nějaké kosmetice - a dovedete si představit, že to je jak kdyby šel chlap kupovat spodní prádlo:-)) (ad spodní prádlo - už si nekupuju jen funkční sportovní - ale zase už si asi 15 let kupuju pořád jednu a tu samou podprsenku od Triumfu - změnšovací - vždycky mi vadilo, jak velká prsa kazí štíhlou siluetu a člověk vypadal daleko mohutnější než byl ve skutečnosti - úchylárna, co? nikdy nejsme spokojený s tím co máme)). No zase tak zlé to není, protože už asi před půl rokem jsem v DM objevila řadu přírodně se tvářící kosmetiky na pleť 30+ Anti Aging - ale to jsem si na zkoušku koupila jen noční krém. Tak jsem vlezla do DM a naházela jsem do košíku úplně všechno - no možná jsem vynechala nějaké sérum na oči - to už mi přišlo přehnané. Ale neodpustila jsem si ani hydratační masku na ruce. A když už jsem v tom byla, tak jsem přibrala lak na nehty, nějakou tužku na oči a další na rty a korektor (to pro ten psychický pocit, že kdybych chtěla, tak mám čím:-). Pak u pokladny jsem se zavřenýma očima podávala tý holčině kartu a ona se jen smála, že to jsou ty vánoce. (Nakonec jsem tenhle nákup dvojnásobně trumfla o pár krámů níž nákupem termoponožek, slipů, dětských punčocháčů a veselých barevných kalhotek - ty samozřejmě pro mne. Dost mně zaskočilo jak strašně drahý jsou trenkoslipy. Brala jsem všechno po vícero kusech a výsledná částka mně překvapila - tak jsem opět provedla úkon zavření očí a předání platební karty. Jen tady se ta baba nesmála, ale asi si myslela, že jsem divná).
No a teď k podstatě věci - kombinuji ranní i večerní afirmaci s patláním krémům a mám blažený pocit, že pro tu krásu i něco dělám. Je fakt, že ruce po masce vypadají opravdu dobře. Obličej po aplikaci všech asi 5 krémů co mám si taky nestěžuje, ale že bych sledovala nebetyčné rozdíly... Ale ta psychika si pošušňává. Taky jsem si poprvé v životě koupila fén na vlasy - protože samozřejmě na vojenský sestřih jsem ho opravdu, ale opravdu nepotřebovala. Jo a kartáč, takový krásný dřevěný. Ještě že jsou ty vánoce a já nemám ani zblo výčitek (navíc už jsem dětem stihla koupit tablet na hraní, takže ty mají vyčerpáno).
Takže to jsou výsledky pozitivní afirmace u mne? A jaké máte vy?
Chtěla jsem si udělat cedulky na lednici a zrcadlo, ale nějak to nestíhám. Ale zase jsme s Nikolkou stihli udělat papírové hvězdy do všech oken, hurá.
P.S. - Zatím tedy trvale chodím v těch kalhotách a mikinách (ideálně pánských). Všechno mám khaki nebo hnědé, ale dnes už jsem si vzala tyrkysovou mikinu a dostala jsem se do svých báječných mezimotivačních džínů. Kozačky se vedle pohorek krčí v koutě, ale kdo ví, třeba budou další změny.
P.S.S. - Při úklidu u našich jsem našla svoje neskutečné batikované kalhoty z doby, kdy mi bylo asi 20 let (období dětí květin, jsou fakt strašně zuřivé a mám je schované jako památku) a když jsme viděla jak malá je to velikost, tak jsem šla do mdlob. V pase mají asi 72 a to ho mají snížený, né úplně jako bokovky dneska, ale byl rozhodně pod pupíkem! Nohavice nahoře u sedu je tak úzká, že jsem skončila v půlce stehna. Depku z toho nemám, ale náladu mi rozhodně nezvedly - a to semišový sako co mám uložený s nima taky ne.
Bilance byla: sousedovic chlapeček odmítl opustit maminčin klín a účastnit se, další si vzal mikrofon a pak zarytě mlčel než ho vysvobodili, další statečně začal a po 7 slovech se zasekl a i když pak pokračoval, tak mu přes vzlykání nebylo rozumět, takže to vzdal rozbrečel se a utekl. Jinak dobré - besídka byla v hospodě, kde včera byla hasičská schůze, takže se unavení tatínci vesele srotili u baru a líčili si jak jsou v pohodě. Babičky slzely a děti jak už jsem psala v úvodu tancovaly mimo rytmus a zpívaly, že by je z kostela hned vyhodili.
Ale o tom dnešní blog být neměl - měl být a bude o pozitivním přístupu. Zjistila jsem, že mi sice nedělá problémy si pozitivně afirmovat jak jsem krásná (o tom jsem hluboce přesvědčená už od puberty, kdy jsem si to vsugerovala tak poctivě, že mně to nikdy nepřešlo), ale přece jen jsem dospěla k závěru, že už mám věk začít se sebou něco dělat. A tady bych to asi měla trochu uvést na pravou míru - většinu dospělého života jsem strávila ostříhaná na krátko (až na vojenskou délku, bráno normálně doma strojkem), v mikinách, pohorách/keckách, džínách a funkčním sportovním prádle. Občas jsem měla sice záchvaty nošení sukní - ale to se většinou omezilo na parné léto a zavinovací sukně až na zem. Vždycky jsem daleko víc utratila za spacák, stan, pohory a i po městě jsem lítala v trekovej sandálech, než za šminky, kozačky a módní oblečení. (Zároveň nejsem ale žádnej čundrák ani tramp, prostě klasický pražský jupí, jestli se to dá říct i o holkách)
S tím souvisí, nebo to pramení i z jiných zážitků, tak například taneční jsem nedochodila, protože si mně tam oblíbil takový strašlivý obrejlený ichtyl, který byl ješně navíc o hlavu menší (to byla většina kluků, ale tenhle z nich byl asi nejhorší), takže mým snem se stalo, abych zůstávala na ocet. Taky mně na jedné lekci donutil taneční mistr svléknout sukni protože byla moc dlouhá a absolvovala jsem to v takové delší halence (jemu na truc) - z čehos se blb starej šel uslintat. Pár prvních lekcí jsem přežila s moc sympatickým vysokoškolákem, který tam chodil místo bratra. Párkrát se mnou do tanečních šel můj tehdejší přítel, ale když si nechal ostříhat číro a obarvil si to na červeno, tak ho vyhodili a já šla s ním raději do hospody. Má matka měla k Honzovi absolutní důvěru, takže se mnou přestala chodit dělat mi garde.
A jak to vlastně souvisí s děláním něčeho se sebou? Jednoduše - celý život jsem žila vždy rok z jednoho krému, který mi matka nebo nějaká kamarádka věnovala v záchvatu poznání, že jsem kosmetikou nedotčená. (To se nevýká indulony na ruce, tý jsem měla slušnou spotřebu). Oční stíny jsem si loni koupila jedny po asi deseti letech, a ty před deseti lety byly první co jsem si vůbec v životě koupila. Takže jsem se minulý týden rozhodla, že když se blíží ty vánoce, tak se podívám po nějaké kosmetice - a dovedete si představit, že to je jak kdyby šel chlap kupovat spodní prádlo:-)) (ad spodní prádlo - už si nekupuju jen funkční sportovní - ale zase už si asi 15 let kupuju pořád jednu a tu samou podprsenku od Triumfu - změnšovací - vždycky mi vadilo, jak velká prsa kazí štíhlou siluetu a člověk vypadal daleko mohutnější než byl ve skutečnosti - úchylárna, co? nikdy nejsme spokojený s tím co máme)). No zase tak zlé to není, protože už asi před půl rokem jsem v DM objevila řadu přírodně se tvářící kosmetiky na pleť 30+ Anti Aging - ale to jsem si na zkoušku koupila jen noční krém. Tak jsem vlezla do DM a naházela jsem do košíku úplně všechno - no možná jsem vynechala nějaké sérum na oči - to už mi přišlo přehnané. Ale neodpustila jsem si ani hydratační masku na ruce. A když už jsem v tom byla, tak jsem přibrala lak na nehty, nějakou tužku na oči a další na rty a korektor (to pro ten psychický pocit, že kdybych chtěla, tak mám čím:-). Pak u pokladny jsem se zavřenýma očima podávala tý holčině kartu a ona se jen smála, že to jsou ty vánoce. (Nakonec jsem tenhle nákup dvojnásobně trumfla o pár krámů níž nákupem termoponožek, slipů, dětských punčocháčů a veselých barevných kalhotek - ty samozřejmě pro mne. Dost mně zaskočilo jak strašně drahý jsou trenkoslipy. Brala jsem všechno po vícero kusech a výsledná částka mně překvapila - tak jsem opět provedla úkon zavření očí a předání platební karty. Jen tady se ta baba nesmála, ale asi si myslela, že jsem divná).
No a teď k podstatě věci - kombinuji ranní i večerní afirmaci s patláním krémům a mám blažený pocit, že pro tu krásu i něco dělám. Je fakt, že ruce po masce vypadají opravdu dobře. Obličej po aplikaci všech asi 5 krémů co mám si taky nestěžuje, ale že bych sledovala nebetyčné rozdíly... Ale ta psychika si pošušňává. Taky jsem si poprvé v životě koupila fén na vlasy - protože samozřejmě na vojenský sestřih jsem ho opravdu, ale opravdu nepotřebovala. Jo a kartáč, takový krásný dřevěný. Ještě že jsou ty vánoce a já nemám ani zblo výčitek (navíc už jsem dětem stihla koupit tablet na hraní, takže ty mají vyčerpáno).
Takže to jsou výsledky pozitivní afirmace u mne? A jaké máte vy?
Chtěla jsem si udělat cedulky na lednici a zrcadlo, ale nějak to nestíhám. Ale zase jsme s Nikolkou stihli udělat papírové hvězdy do všech oken, hurá.
P.S. - Zatím tedy trvale chodím v těch kalhotách a mikinách (ideálně pánských). Všechno mám khaki nebo hnědé, ale dnes už jsem si vzala tyrkysovou mikinu a dostala jsem se do svých báječných mezimotivačních džínů. Kozačky se vedle pohorek krčí v koutě, ale kdo ví, třeba budou další změny.
P.S.S. - Při úklidu u našich jsem našla svoje neskutečné batikované kalhoty z doby, kdy mi bylo asi 20 let (období dětí květin, jsou fakt strašně zuřivé a mám je schované jako památku) a když jsme viděla jak malá je to velikost, tak jsem šla do mdlob. V pase mají asi 72 a to ho mají snížený, né úplně jako bokovky dneska, ale byl rozhodně pod pupíkem! Nohavice nahoře u sedu je tak úzká, že jsem skončila v půlce stehna. Depku z toho nemám, ale náladu mi rozhodně nezvedly - a to semišový sako co mám uložený s nima taky ne.
Hodnocení (7 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
17. 12. 2012 16:42
tomasek24
Docela jsi mě pobavila. Díky :-)
17. 12. 2012 15:30
Dětské besídky teď absolvuji s vnukem a vždy se bavím. Vystoupení dětiček je roztomilé, ale ještě větší požitek je sledovat některé ctižádostivé maminky. V jedné ruce foťák či kameru, ve druhé hřeben a kapesník. Vysmrkat, učísnout a zvěčnit na památku je cíl. Když jsem se podivovala, že si to ani neužije, mamča odvětila, že si to pustí v klidu až doma. Asi na tom něco bude. Nebo ne? A k líčení jen tolik. Od tanečních v 16 letech denně až do důchodu. A v současnosti, jen když jdu mezi lidi. Doma stačí dokreslit vypelichané obočí, trochu pudru a lesk na rty. A hlavně mít upravené nalakované nehty. Jen bílou perletí, ale bez laku si připadám jak nahá. I když se vrtám na zahradě v hlíně.Asi tak.
17. 12. 2012 10:51
Nás čeká besídka ve středu, mám se na co těšit ? :D
Jinak díky za zvednutí nálady! Já vždycky dostanu strašnou spoustu krémů a taky se namažu pravidelně jednou - nejčastěji po novém roce v rámci předsevzetí - začnu se starat o pleť. Ale oči si lícím už od 15 - a to tak že pořád stejně - takže hnědé stíny, černá linka a černá řasenka - jsou u mě jediná stále používaná kosmetika :)
Jo a občas korektor v tyčince na zapatlání nejhoršího pupínku jednou za měsíc :D
Jinak díky za zvednutí nálady! Já vždycky dostanu strašnou spoustu krémů a taky se namažu pravidelně jednou - nejčastěji po novém roce v rámci předsevzetí - začnu se starat o pleť. Ale oči si lícím už od 15 - a to tak že pořád stejně - takže hnědé stíny, černá linka a černá řasenka - jsou u mě jediná stále používaná kosmetika :)
Jo a občas korektor v tyčince na zapatlání nejhoršího pupínku jednou za měsíc :D
17. 12. 2012 10:31
:-) popis dětské besídky by uspěl i v Na stojáka:-DD!!! Fakt super a myslím že totu všechny známe dokonale!!! Jinak nákupy šminek taky stojí za to.. holka přidej fotečky :-)
17. 12. 2012 09:03
A ty dětské besídky... minulý víkend jsme absolvovali skautskou, jediný, herec, který byl slyšet i bez mikrofonu byla naše Nikola, protože jsem jí celý týden lila do hlavy, že musí hodně křičet. Ostatní něco kuňkali vzadu u zdi. Nejlepší bylo pantomimické ztvárnění na mikrofon čtených Hrubínových básniček. Ne, děti by měly hromadně s paní učitelkou odříkat básničku a konec :)
17. 12. 2012 08:15
Tak to mě baví! Taky jsem měla období volných mikin a krátkých vlasů, ovšem střídané s obdobím, kdy bych bez dokonalého make-upu nevylezla ven ani se psem. Teď se snažím oblékat žensky, ale s tou kosmetikou to není tak horký :)
17. 12. 2012 07:18
Další tvůj super blog. Četla jsem jedním dechem a hned mám lepší náladu a půjde se mi lépe do práce. :-))))
16. 12. 2012 22:43
Diano, mě s tebe fakt jednou picne :-) fakt dobrý blog, ještě že jsem tě viděla naživo :-)
Diaana
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?