Tak dnes se mi opět povedlo dostat jídelníček do zeleno-oranžových tónin. Jsem na sebe náležitě hrdá, protože to znamená, že už finálně překonávám sváteční lenoru (taky už jsem normálně vstala ráno a ne v poledne) - to byl asi největší dárek k vánocům od Standy, že mě nechal několikrát vyspat až do oběda, který jsem teda potom musela promtně vyplodit, ale hlídal celé ráno děti!! Neuvěřitelné, taky je z toho přiměřeně na nervy a dává mi to patřičně sežrat, ale co, za to spaní to stálo:-))) Já mu teda stále opakuju, že aspoň vidí čemu čelím každý den, na což namítá - zcela právem - že ráno odváží Nikolku do školky a pak tam mám jen Kryštůfka - na což zase já odvětím, že jestli si dobře pamatuju, tak Nikolka například v prosinci byla ve školce asi tak týden. A zbytek dní byla doma a tak to jde dál...

Dnes došlo na zelí... Bohužel ten Štedrý den v autě přežilo a tak jsem ho asi tak půlku nakrouhala, že ho udělám čisté, což normálně nedělám (a začala jsem si k tomu číst Betty MacDonaldovou Vejce a Já a musím říct, že takový masakr to tady zase není:-))) Taky Betty to s Bobem vydržela jen 4 roky, to už jsem lepší:-)), takže zelí zůstalo v lavóru velikosti dětského bazénku, aby pustilo šťávu - a už je tam asi tak 5 hodin a nikde žádná šťáva, asi tam budu muset zítra vrazit převařenou vodu a nacpat to do sklenic, tak jako tak. Pak mně čeká druhá půlka zelí na čalamádu (tedy cibule, mrkev, zbylá chřestová dýně a všechno co tu najdu zapomenuté a bude mi připadat kysatelné), ve středu možná cesta do Prahy na koncert a ve čtvrtek paštika - to se nám ten nový rok rozjíždí. A v pátek pojedu volit prezidenta. Co se prezidenta týče, tak jsme se jeli v sobotu podívat na Karla Schwarzemberka do Chotěboře a musím říct, že byl moc milý, vtipný a vůbec si ho dovedu jako prezidenta představit, takže aspoň v tomto bodě mám jasno. Další otázka je jaké jsou jeho celkové šance...

Je sotva začátek rok a já již pomalu, ale jistě začínám mít deprese z účetnictví a nevím jak splnit jedno ze svých novoročních předsevzetí a to najít si účetní. Další novoroční předsevzetí, že konečně budu denně psát taky dostává na frak - skončilo to vymyšlením dvojjazyčného názvu pro pohádky o zelenině a to Červená Ředkulka a v angličtině Little Red Radish Girl (jen si ještě nejsem jistá jestli z Girl neudělám Lass), což je jako začátek vtipné, ale mám s hlavní hrdinkou trochu problém, že je značně statická a její život nespěje k happy endu:-))) Pokud za happy end nepovažujeme snězení Nikolkou nebo mám ještě možnost jí nechat vykvést a vysemenit se na záhonku. Stejně nakonec umírá, tak nevím jestli místo pohádky by to neměl být horor pro nejmenší čtenáře. Pohádka o špenátu bude o rozmnožování a vztazích, protože špenát je dvoudomý a můžu mít paní a pána Špenátovi. Dál jsem se nedostala a je otázka jestli se někdy dostanu...

A holky, držte mi palce, snad to konečně vypadá na menses!! Nechci to zakřiknout, ale docela by se mi ulevilo. A navíc by to mohlo znamenat, že jsem jako obvykle nateklá a při příštím vážení bude číslovka opět optimističtější!

---------------------------
P.S - Tak to opravdu jsou konečně ony dlouho očekávané ms, hurá. Takže v neděli očekávám váhový skok - směrem dolů samozřejmě:-)) Jinak Standa po 4 denním úsilí konečně sehnal ubytování v přeplněném Norimberku (na půlku února podotýkám), na druhém konci města, 15 minut na S-bahn a záchod na chodbě, ale jsme vůbec rádi, že máme kde hlavu složit a nestojí to 10 tis za dvě noci. To jsou holt ty veletrhy...