Ačkoliv to může znít fakt těžké, tak po půl roce na stravě bez přidaného cukru musím říct, že to vůbec těžké není. Prvních pár týdnů je horších - ještě přetrvávají chutě na sladké a je potřeba je překonat a smířit se vnitřně s tím, že už si nikdy nedám větrník. Ale protože jsem měla zdravotní důvody, tak mi to tak těžké nepřišlo. Raději budu zdravá bez cukru než nemocná s větrníkem na talíři.

Chuť na sladké postupně přechází po třech až šesti týdnech. Já jsem nijak výrazné chutě a problémy nepozorovala.

Větší váhové úbytky se ukázaly až v průběhu prosince a do Vánoc jsem vstupovala s cca 78 kg (od konce prázdnin jen cca 3 kg dole, ale nestíhala jsem cvičit a ani nic moc řešit, moje největší časová investice byla studování složení na výrobcích, což je mnohdy záludné - a  k tomu menší vsuvka - první co jsem kontrolovala bylo zda je cukr ve složení a pak z tabulky výživových hodnot mně nezajímaly sacharidy celkem, ale pouze z toho cukry a pak bylo třeba ještě rozklíčovat, zda se jedná o cukry přirozené - například v neslazeném čistém tvarohu je cca 3,5 gr cukru, ale jedná se prirozeně obsaženou laktózu, která nevadí).

Vánoce jsem přežila a snědla jsem i pár kousků cukroví. Usoudila jsem, že nemá cenu to až tak řešit, jinak se z toho zblázním. Za to jsem usoudila, že když jsem doma a mám čas tak to naopak doženu pohybem a zařadila jsem vlastní verzi pozdravu slunci s pár vloženými oblíbenými ásanami. Nevím jestli to bylo předvánočním stresem nebo vánoční přítomností dětí doma, ale měla jsem pocit, že zdechnu a byla jsem strašně unavená. I to jsem zvládla a po cukru nešáhla - i když jsem se jednou přistihla jak s dózou rozinek v ruce stojím u linky a cpu je do sebe. Ale bude to asi tím, že jsem bohužel nějaký cukr jedla a pak se ho tělo dožadovalo ve zvýšené míře. Pro příště jsem to vyřešila arašídovým máslem - pár lžiček a je po chuti na sladké - ale je potřeba sehnat nějaké bez cukru (a ideálně i bez soli). Prý stejně funguje i kokosový olej, ale ten mi nechutná:-(

Taky o Vánocích byl asi problém alkohol. Tvrdý jsem musela kvůlu cholesterolu vynechat úplně, sladké likéry jsem nikdy nepila, ani sladké víno nemusím, ale zbývá pivo, bez kterého některé věci věci ani nestrávím a suché víno, které sice cukr neobsahuje, ale stejně jako cukru skoro chová. No minimálně když piju alkohol, tak váha moc nejde dolů, ale zase se až tak nic neděje. Nejdu umřít touhou po sladkém, blbě mi není a po těžkém jídle je to dost příjemné. Vlastně už nejdu umřít touhou po sladkém vůbec. Vedle mně se můžou cpát dortem a nic mi to nedělá. Přijde mi to strašně sladké a nechutná mi to.

Dneska jsem dělali k večeři ovesnou kaši s rozinkami a medem a místo obyvklých dvou lžic medu na tři porce jsem dala tři a bylo to sladké i na děti.

Jak jsem psala: po Vánocích jsem byla tak unavená, že jsem využila toho, že nemáme sezónu a můžu se (no ne pořád) válet v posteli i přes den a rozhodla jsem se, že se pořádně vyspím (ať pak v sezóně nezdechnu úplně:-) a musím říct, že spánek je nejlepší prostředek na hubnutí a nastolení rodinné pohody.