Vždy jsem míval rád tu specifickou vůni zmoklého asfaltu, kapičky padající z listů v parku a provoněnou trávu. Ani dnes tomu není jinak a mám se fajn. Ochladilo se, zahrádka bují jedna báseň, pozoruji to vše s úsměvem při ranní poklidné snídani a mám z toho ohromnou radost. Dnes se mi i dobře do toho rozmoklého dne vstávalo, a to přesto, že mě od půl páté rušilo kapikap- kapitikap, teď nevím jestli na parapet nebo do vložkování komína. Konečně už budu muset vyrobit tu železnou stříšku na komín, a ne to věčně odkládat. No, je čas vyrazit na procházku naší vesnicí, protože, jak říkala jedna osoba mému srdci blízká, nejlepší jsou procházky a lotroviny v dešti, pohladí Ti duši tak, že ani mokré ponožky nevadí, přesto by sis na ně měl s přibývajícími léty dávat větší a větší pozor. To také dělám, přiznám se, že už s takovým zalíbením jako kdysi střemhlav do louží neskáču.