Ne, naprosto mne nepodezřívejte z neznalosti základní gramatiky. Dnes jsem se z jednoho tábora vrátila a mohu říct, že to byl snad nejhezčí tábor jaký jsem kdy zažila. Ostatně posuďte sami.

Kousek nad Jabloncem nad Nisou , pod rozhlednou Na Proseči najdete krásné louky Jizerských hor. A na jednné z nich - kynologické cvičiště, které se stalo na týden domovem pro 16 kluků a holek, 14 německých ovčáků, jednoho dobrmana, jednu fousatou koliii, jednoho briárda a dva boxery. Věk kluků a holek byl na příč generacemi, nejmladsímu je 17 let a nejstaršímu o 60 let víc. Chtěl jsme si zatrénovat, to hlavně. Ale velmi rychle se ukázalo, že to nebude jenom o cvičení našich psích miláčků. Gatantem a alfou omegou naší činnoosti byl ms Břeta  a ten ví o psech a kynologii snad všechno. Začínalo se ráno po šesté hodině základní péčí o chlupaté a tlapkaté psí sportovce a pak jsme se už postupně scházeli na pergole ke snídani , kterou jsme si chystali sami. A snad během jediného dne přestalo v ledničce fungovat moje a tvoje a všichni jídlo pojali tak, že kdo potřebuje, ten se nají. 

Po snídani přišly na řadu pachovky, pak poslušnost pod velením trenéra a po krátké pauze na obed se pokračovalo v poslušnostech a večer dostal prostor hromotluk s rukávem, usměrňovaný pokyny trenéra. A pak už jen večeře ....Nechci se tady rozepisovat o sportovní kynologii..

Ale když se v neděli ukázalo, že pokud se bude o jídlo starat každý sám, táborová minikuchyně to nedá. Velice rychle došlo na společnou přípravu jídel a společná jídla u jednoho stolu. Ale ani o tom to není. To hlavní bylaatmosféra tábora. Atmosféra, ve které si všichni všímali potřeb toho duhého a po celou dobu soužití jsme si pomáhali jeden druhému. Nebyl problém sednout do auta a dojet na nákup. A protože jsem jaksi přirozeně převzala dohled nd kuchyní, byla jsem to většinou já, kdo cvičícím zajišťoval týl. Ale vždycky bylo k dispozici auto s řidičem a figutant Tom, coby ochotný nosič nákupů. Vždycky k autu přišly ochotné ruce, které odnesly tašky, vyndaly nádobí z myčky a nandaly do ní další,  a když jsme dnes uklízeli tábor, bylo díky ochotným rukám hotovo vše během hodiny. na zkouškách jsme drželii zkouškařům palce a měli radost, když se zadařilo. Na tom táboře panovala rodinná atmosféra na příč generacemi . A přátelské prostředí, ze kterého se nechtělo odcházet. Takže nakonec to byl Tábor s velkým T. A to snad bylo na celém Táboře to nejhezčí. Nikomu z nás se nechtělo do civilizace. Na gauč k televizi, do separace svých domovů. Ta smečka lidiček a psů byla prostě skvělá. A budeme na ní dlouho vzpomínat a těšit se na další setkání.