Po nároočném týdnu jsme se včera vypravili za kamarády pejskaři do Dolan. Je to taková namíchaná společnost kluků a holek ve věkové kategori 17 až 70 plus ale psí kamarádi, příjemné prostředí cvičáku a krásné oklolí údolí Vltavy, tiše plynoucí řeka mezi skálami a prostředí vesnice kde dopravní značka na odbočce upozorňuje , že tam silnice končí vypovídá tak trochu o atmosféře, která tam vládne. 

Poseděli jsme u krbu a každý tak trochu bilancoval, co se povedlo a co se nezadařilo a u nás starších došlo jak jinak i na zdraví a kvalitu života.

Všichni jsme ten typ dědečkú a babiček, kteří žijí nejen vnoučaty a televizními seriály ale závodíme, připravujeme své psí kámoše na zkoušky z výkonu, trénujeme ty mladší, řídíme svá auta . Prostě aktivní stáří, človíčci, kterým i mladší , když nám něco nejde, říkají koukni se do občanky ...

Je nás tam několik, kteří už na tom nejsme zdravotně nejlépe. Cukrovka, kardiak, onkologický pacient, endoprotéza kyčle. .... ti starší znají v reálu, ti mladší z internetu. Ale ti, kterých se zdravotní problémy týkají žijí tak, jako by se nic moc nedělo. Ne nestrkáme hlavu do píísku, svěřujeme se vědě lékařské s víírou, že bude líp a shodli jsme se na tom, že stáří není pro sraby a možná svým přístupem k životu ukazujeme těm mladším cestu k tomu, jak zůstat mladý a nezlomený.

PS Ona ani ta včerejší ceta v počasí jaké bylo nebyla zrovna brnkačka