Už 35 dní dodržuji vzorový jídelníček (nalezen na internetu) sestavený panem Havlíčkem, známým to vtipálkem z pořadu Jste to, co jíte. Váha se snížila o necelá 3 kila a centimetry přes prsa klesají jako o závod, kdežto v pase se číslo snížilo o 2cm. Z mého dřívějšího lenošení u seriálů se stala odměna za poctivé cvičení Body Shapu, Kick-box aerobiku a jógy. Přesto vše vím, že k mé vysněné váze bude cesta ještě dlouhá a trnitá.

Za celým mých 18 a 3/4 let jsem nebyla nikdy natolik odhodlaná změnit svůj život. Jenže jak roky přibývají, mění se i životní ideologie. Příští rok maturuji a chtěla bych, aby si na maturitním plese každý kluk, který si mě celé ty čtyři roky ani nevšiml, řekl: ,,Páni to je kočka. Jak jsem ji mohl přehlídnout." =) Je to sice trochu sebestředné, ale za to velmi účinné. Není to ale jediný důvod mé touhy po změně. 

Poslední dobou tak nějak přemýšlím nad tím, jak jsem vlastně dospěla k závěru, že změním životní styl. Přišla jsem na to, že jsem si nejspíš potřebovala uvědomit a urovnat priority, abych se následně mohla zaměřit sama na sebe.

O Stobu jsem slyšela samou chválu a tak jsem se rozhodla, že se od září přihlásím do jednoho z pražských kurzů, aby mé odhodlání udrželo svou intenzitu a změny byly trvalé. Jen mám trochu strach, protože nevím do čeho jdu. Jenže to bych nebyla já, kdyby mi strach v něčem bránil.