Včera se ve společenské místnosti sešla kupa lidí, z toho tak polovina Číňani a Taiwanci, navařilo se spousta dobrého asijského jídla a zasedlo se k hostině.

Jako první kolovala "pi pin ba" (nebo tak nějak to znělo); zjednodušeně řečeno "kouzelná mísa". V kouzelné míse jsou samé dobroty - rýže, mrkev, houby a další zelenina typická pro region. Každý ze zúčastněných si "kouzelnou mísu" vezme, všechny přísady trochu promíchá a během míchání vysloví své přání. Pak mísa putuje k dalšímu a zase dalšímu, až je vše promícháno a člověk se může pustit do hodování.

Opravdu jsem jen ochutnala, ale zato skoro od všeho, co bylo na stole, protože kolikrát za život budete slavit čínský nový rok s domorodci? Takže pro vaši představu: zeleninové taštičky, skleněné nudle se zeleninou, česnekové kuře, kari po malajsku, pi pin ba, koláčky mochi, zapékané chlebíčky se sýrem, lívance, ovoce, zelnina, spoustu exotických sladkostí...

Báječný večer v báječné společnosti s báječným jídlem. Rozhodně zařadím oslavu čínského nového roku do rodinných tradic, včetně "kouzelné mísy", která se stala mým favoritem. Osobně totiž razím motto: "Pokud je co slavit, slavme!"

Každopádně celá akce si vyžádala následnou reakci, kterou byl dnešní půst. Vzhlem k únavě ze slavení se mi podařilo část půstu zaspat, což mělo za následek zmenšení spánkového deficitu a rovněž eliminaci výčitek, že jsem takovou část dne prospala (protože přeci držím půst, ne...?).

Nešla jsem do toho úplně naslepo, když jsem se v noci dokutálela do pokoje, našla jsem si pár informací, ve skrze žádná věda - nejezte, druhý den jezte méně a hlavně zeleninu, ovoce. Takže jsem nejedla, pila jsem hodně bylinkových čajů, soustředila se na nenáročnou práci a ještě mám v plánu příjemnou sprchu a film.

Mé dojmy jsou: Cítím se příjemně, trošku unaveně, ale přikládám to spíš cukrovému absťáku, než samotnému "nedostatku" jídla (věřte mi, po včerejších hodech bych vydržela nejíst týden). Hlad jsem měla asi tak třikrát za den a vždycky to bylo spíš jen takové cukání něco si dát, do deseti minut odeznělo.

Co však považuji za největší přínos půstu vedle jakéhosi návratu do rovnováhy a toho, že člověk překonal něco, čeho se třeba i bál a říkal si, že to nezvládne, je fakt, že jsem se vyspala. A vůbec jsem tak nějak byla ohleduplnější sama k sobě. Do školy jsem pěkně zajela na kole, napsala test a pak jsem ještě přes den vypracovala dvě eseje, takže žádná flákárna, ale udělala jsem si čas na spaní, na čaj, kouknu se bez výčitek na film a ve sprše si klidně pohovím déle.

Jinými slovy jsem připravena vedle čínského nového roku do svého života zařadit i pravidelné půsty. Nejen z hlediska fyzického zdraví, ale možná spíš především z hlediska psychické pohody. A co vy? Máte s něčím z výše uvedeného zkušenosti? Také vás nápad "kouzelné mísy" nadchl? Nebo jste se rozhodlv vyzkoušet půst? Těším se na vaše názory!

Ps: Šťastný nový rok opice vám všem!