Vždy jsem si myslela, že se mi sny nezdají, ale pravda je, že si je většinou nepamatuji. O ten dnešní se chci s vámi podělit

Pokud si myslíte, že se mi zdálo o tom, že mám náherně štíhlou postavu, nejste zase tak daleko od pravdy

Zdálo se mi, že jsem s asi deseti cvičenkami ve velké prosklené tělocvičně. To by nebylo až tak zvláštní. Cvičit ve skupině jsem zvyklá. Na co ovšem zvyklá nejsem, je to, že jsem předcvičovala. A to úžasné oblečení. Tyrkysový lesklý trikot, padnul mi krásně, úplné retro z dob, kdy se začinal cvičit aerobic a k nám se dostávaly první d´videa s Jena Fonda. Mé cičenky byly také samé dospělé až velmi dospělé ženy. Slyším se říkat, začneme řádným zahřátím jednotlivých svalových partií.

Slyším jakési štěbetání a říkám: " Nemluvit, cvičit, jinak to neudýcháte." Někdo špitnul: "Ale my jsme úplně potichu."
Kouknu z okna ven. Za okny třída předškolních dětí kouká na cvičící odrostenky a vesele si povídají. A v tom jsem se probudila.
Ve snu jsem byla prostorově nejvýraznější. Co mi chtěl sen asi říci.

Ke snům rada mé moudré babičky: " pokud se ti zdá něco nepříjemného, koukni se rychle z okna, sen zapomeneš." Řídím se její radou dodnes.