Včera mi bylo nějak ouvej a vepsala jsem své pocity do blogu. Opravdu jsem nečekala takovou odezvu a moc všem za ni děkuji. Nalila mi do žil novou chuť do práce na sobě i do motivátorství. Vědomí, že v nepohodě nejsem sama, mně velmi pobzbudilo.
Dnešní den jsem pečlivě zapisovala a podařilo se mi zapsat i chybějící tři dny, tři ještě dopíšu. Mlsná, co to je? Dnes žádná, je pravda, že sacharidy mám zelené, vše ostatní oranžové v mínusu.

Čtvrtek je pro mně polobabičkovský den. Doprovázím mou nejstarší vnučku do výtvarného kroužku a pak ji zase vezeme domů. Mezi tím mám dvě hodiny čas. Na naší zahrádce jako dlaň jsem se placatila na sluníčku a dobíjela baterky. Opálila jsem si pruhy od krokoměru, který mám na krku.

Stihla jsem také zasít hrášek, přesadit muškáty, připravit večeři. Mohlo následovat telečumění, ale ne.

Vzali jsme hůlky do rukou a šli jsme na Františkův okruh.Lidé sázeli brambory, pálili suchou vyhrabanou trávu a suché větve ze zimního střihu ovocných stromů. Do kroku nám zpívali ptáci, viděli jsme i čápa, který na veliké louce hledal potravu. Byla to krása a to také díky vám, že jste mně podpořili a pomohli překonat krizi.

Je to tak, i motivátor potřebuje někdy povzbudit. Přeji vám všem krásné jarní dny, mnoho sluníčka i když ho nevidíte, že  je za mraky. Nevadí, vyjděte ven, často zvědavě vykukuje na lidi, kteří s hůlkami běhají po světě.