V dnešním deštivém dopoledni jsme se rozhodli zajet do obchodu na nákup, lednička totiž povážlivě zeje prázdnotou. Jeli jsme v koloně a v autě před námi za oknem trůnila obrovská kytice, krásná, pestrá, umělecky uvázaná.

Pohled na tuto kytici ve mně vyvolal vzpomínku na mou tchyni. Jak víte, získala jsem si ji svou bezprostředností na svou stranu. Poprvé jsem od ní dostala kytku hned toho památného prvního května. Byla z asi padesáti nebo většího počtu bílých narcisů. Pyšnila jsem se obrovskou kyticí a nesla se jak nevěsta. Narcisy jsem od té doby měla ještě raději.

Krátce na to jsem slavila své narozeniny, rodiče mého manžela jsme pozvali, že se domluví detaily svatby. Měla jsem být požádána o ruku. moje budoucí tchyně mi opět přinesla obrovskou kytici pivoněk.Ještě nekvetly, maminka přivezla náuč poupat na dlouhých stopkách. Naaranžovala jsem je do pěti velikých láhví od okurek. Ta poupata všechna vykvetla a já měla doma pět obrovitých kytic fialovýcch pivoněk. Pivoňky miluji, jsou pro mně symbolem mé maturity a - manželovy maminky.

Za rok na to se nám narodil náš první syn. Maminka - příčí se mi slovo tchyně- měla rýmu a nechtěla svého vnuka od nejmladšího syna nakazit, poslala na návštěvua s kyticí tchána. Byla to obrovská kytice šeříku. Tady jsme v rodině zaznamenali další mimořádnou událost. Tchán poprvé v životě šel sám  s kytkou v ruce. Nemusím dodávat, že i šříky mám ráda.

Tyto tři kytice mi vytanuly z paměti při pohledu na tu drahou , umělecky a profesionálně uvázanou. Ty moje byly sbírány a vázány s láskou, proto na ně tak ráda vzpomínám.