První cyklus mi skončil v pondělí 8. září, takže jsem si výsledek dala přesně k narozeninám. Asi by se teď hodilo bilancovat.

Šla jsem do Sebekoučinku s váhou podle BMI v normě a cílem dostat dolů za čtyři týdny tři kila, jen abych se sama sobě víc líbila. Shodila jsem dvě a jsem se svým výsledkem spokojená. Také jsem chtěla mít přehled, co všechno za běžný den sním a jaké dělám chyby, a díky Sebekoučinku se naučit větší sebekázni a zodpovědnosti. To je pro mě úspěch skoro ještě větší. Kupodivu mi totiž Sebekoučink pomohl na více frontách, než jen na té stravovací. Pomohlo mi psaní blogů. (Než jsem odjela na dovolenou, tedy...) Večer jsem si sepsala, co jsem který den dokázala (a to nejen v jídle) a co mě další den čeká. Někdy jsem se večer třásla v křesle hrůzou, co všechno mám od rána k vyřizování, a že to nestihnu, nezvládnu, nedokážu... Blog mi pomohl vytvořit si plán a to je podle mě přinejmenším polovina úspěchu. Mám plán, co, kdy a jak chci udělat, zítra to přesně tak udělám a je to, ne, co je na tom? A fakt to šlo. A bez stresu.

Na třetí týden cyklu jsem odjela na dovolenou a otevřeně přiznávám: Vykašlala jsem se na dodržování jakéhokoliv režimu. V kabelce jsem nosila maličký bloček, poctivě si psala každé jídlo, každé pozvání na limonádu nebo na zmrzlinu, a po dovolené si všechno (hlavně pomocí Easykoučinku) naťukala do počítače. No... Vlastně bylo velmi poučné i to. Zjistila jsem, že je veliká pravda, že člověk v drtivé většině případů jí z nějakého vnějšího podnětu a ne z hladu. A hlavně jsem zjistila, že jsem schopná bez nejmenších potíží spořádat za den i víc než dvojnásobek příjmu, který mi Sebekoučink doporučil. Stálo mě to přibrané jedno kilo. Poslední týden cyklu už nebyl na psaní blogu čas, v práci jsme zůstaly jen ve dvou, začátek školy při zaměstnání, bylo toho fakt moc, ale jídelníček jsem jakž-takž dodržovala a kilo nabrané na dovolené zase zmizelo.

Teď dám se Sebekoučinkem na nějakou dobu pokoj. (Nějak si ten proužek čokolády takhle odpustím snáz, než když mi počíítač okamžitě vyčíslí, kolik jsem v tom maličkém potěšení sežrala cukru a tuku. :-D) Uvidím, jak budu zvládat školu, přespříští týden jsem navíc na kongresu, který je každý rok jako velkovýkrmna vepřů... Ne, nic si z toho nedělám. I nezdravá jídla jsou na světě, aby se jedla, a nevidím na nich nic špatného, pokud jich není moc. Ale někdy si zase nějaký ten čtyřtýdenní cyklus "střihnu", hraní se semaforky mě baví. Až se nějak usadím v nové roli.

Všem ostatním tady přeju hodně úspěchu a co nejposlušnější želvičky. Musela bych se znovu vrátit k citaci toho článku, který mě a snad i Jirku tak motivoval: "Buďte skvělí. Buďte nejlepší v tom, co děláte, a úspěch se dostaví." Je to veliká pravda, ať už jde o cokoliv.

A na závěr perlička: Poslední víkend jsem připravovala oslavu svých narozenin do práce, takže Jirka jel na víkend s našimi kamarády a známými beze mě. Jeden trošku vzdálenější známý se ho zeptal: "Kde máš tu tvou?" "Jakou?" dělal Jirka blbýho. "No tu tvou, co s tebou obvykle jezdí. Tu kočku, co ti všichni závidí." :-) Hm, tak to vypadá, že se svou postavou rozhodně nemusím být úplně nespokojená. :-D