Všechny zelené! :-)
Výkřik do tmy, ale všem místním je jasné hned, co mám namysli, všechny semaforky včera zezelenaly. No, však jsem taky i v tom horku domů z města celou tu cestu do kopce doslova hnala, abych zazelenila i Fitkoučink, a stejně to nestačilo, ještě jsem večer půl hodinky cvičila jógu. A z celodenní snahy jsem si odnesla dva poznatky.

Nejsem žádný milimetrový ladič jídelníčku, když mi po obědě nějaký semaforek svítí červeně, neřeším, abych měnila plány na večeři a semaforky zezelenila. Ale nad úterními semaforky jsem byla nešťastná. Domnívala jsem se, že zdravěji než ten den se už stravovat nešlo, přitom barvičky byly neúprosné - příliš málo bílkovin, příliš mnoho cukrů, obojí v červených číslech. Z čehož plyne poznatek číslo jedna: Polévková horečka nebude fungovat. Hned vysvětlím. Minulý týden, tedy ještě před zahájením cyklu na STOBu jsem objevila úžasný článek o "zeleninových odmítačích" ("Jak do chlapů a dětí dostat zeleninu, aniž budou mít řeči nebo zvracet"). A zkusila jsem to. Propadla jsem polévkové horečce hned po prvním dni! Doporučuji všem! Miliony a miliony chutí z hromádky zeleniny, bylinek a vody. Vařila jsem ji vždy večer, třetinu snědla k věčeři a dvě třetiny zůstaly na druhý den k obědu. I večer ta sotva umazaná mistička mě skvěle zasytila, přitom podle Sebekoučinku - energetický příjem směšný. Tak jsem se do krémových polévek zamilovala, že jsem nejedla skoro nic jiného, a to se semaforkům holt nelíbilo. No, i u zdravých potravin stejně jako u nezdravých platí - všeho s mírou.

A poznatek číslo dvě: Jít do supermarketu pro jednu věc je neskutečně těžké. Jistě jsem neobjevila Ameriku, ale včera poprvé mě napadlo nad tím přemýšlet. Ne že bych to nezvládala, to v žádném případě, řeknu si, že koupím jen tu jednu věc a udělám to, mám to o to jednodušší, že nakupuju jen pro sebe, ale včera mi poprvé došlo, že nějakou tu vůli to asi přece jen chce. Mají to ti psychologové, kteří vymýšlí obaly a skládají regály, opravdu zmáknuté, co? Nikdy mě to nenapadlo. Velké cedule AKCE nad ještě většími bednami plnými čokoládových tyčinek, v jednom koutě voní pekárna, ve druhém pult s uzeninami, a když člověka přepadne žízeň, nabízí se tu spoustu mnohem zajímavějších věcí, než ta kohoutková voda, co teče doma. :-) Tak si říkám - možná, že příliš fantazíruju, ale nezačala civilizace tloustnout s objevením samoobsluhy? Ono je tak nějak jednodušší hodit koblihu do nákupního vozíku, než si o ni říct v pultové pekárně. :-)

Přeji všem pevnou vůli nejen v supermarketech.