Krásný článek, někdy mě také napadá, že bych byla učitelkou. Jenže na to nemám školu. A výšku jsem si zase vybrala špatně. Ale tak nějak tuším, že by mě to bavilo.Se synovci se učím angličtinu a nadšení přírodou mě ani po letech neomrzelo. I když jsem spoustu věcí zapomněla. No jo už ani nevím, jak dlouho je březí veverka. :(

Takových učitelek by chtělo víc !!! Jenže bohužel ne každý to bere jako poslání. Mám kamarádku, která učí na učilišti truhláře apod. Děti z ní mají respekt a zároveň jí milují, umí si udělat legraci, ale i být jako Igor Hnízdo.

Mám za sebou mnoho a mnoho let ve škole,tedy v v té základní,kolikrát jsem měla chuť se vším praštit...Pak se ale objeví jeden malinkatý úspěch anebo ohodnocení ze strany žáků.a to zlé je zapomenuto.Učitelské povolání je opravdu posláním.

Lucie, článek jsi napsala velice moudře. Opravdu hodně záleží na přístupu učitele, ale především si myslím, že by se mělo začít v rodině. On i systém školství, promiň, nestojí za nic. Pokud budou existovat učňovské obory s maturitou a soukromé střední školy, kam se dostanou i téměř propadající žáci, kteří "vystudují" jen proto, že si školu zaplatí, tak se bohužel, nic nezmění. Učitel se bude bezmocně dívat, jak jde jeho snaha v niveč, neboť rodičům ty čtyřky stačí.
Mám vnučku na víceletém gymplu a ze začátku měla pocit, že si na ni matikářka zasedla, byla z toho špatná. Tedˇsi musela vybrat semináře na příští rok a rozhodla se mimo jiné, že bude maturovat z matematiky, na učitelku nedá dopustit :-))). Tak si myslím, že máš svatou pravdu, vše je o přístupu a to z obou stran.
Měla jsem v životě štěstí na prima kantory. Povolání to rozhodně není vůbec lehké, učitelům patří daleko větší uznání.

Učit jsem šla s velkým nadšením, chtěla jsem je nadchnout pro svůj obor a nacpat do nich nějaké vědomosti, ale... Jenže pak přijdete do třídy, kde většina z nich zastává názor "na 4 to stačí" a nedokopete je dělat nic, pokud průměr dává alespoň tu 4. Tohle hrozně ubírá motivaci učitelům dělat něco navíc. Takhle vypadají SŠ, první stupeň je na tom asi malinko líp :-)

Kromě toho: podle představ dětí i rodičů pedagog nejí, nespí, nevyměšuje, je vždy vstřícný a pozitivní. Pod tlakem blížícího se zvonění honem rychle něco pozře, a když si myslí, že bude mít chvilku klidu, vtrhne do kabinetu někdo, kdo potřebuje něco teď, hned, okamžitě. A pak večer, v klidu - to se to krásně jí a nabírají kila!

spagg: To musí být krásné, učit prvňáčky. V září mít ve třídě skupinu dětí vzděláním nepolíbených a v červnu z nich jsou bytůstky, co umí číst, psát a počítat!

Je to tak. Rodiče bohužel mají dnes málo času a nemají čas se s dětmi učit. A proto jsi tu ty!!!! Sluníčko, co má trpělivost se dětem věnovat. Seš moc šikovná!

Lucko, jsi bezva člověk, moc ráda čtu Tvoje psaníčka. Souhlasím s tebou ve všem :-))

Děkuji Ti Lucko, za nádherný článek. Souhlasím se vším, co jsi napsala a bojím se toho, že přibývá ignorantů. To je a bude velký problém.

jsem učitelka jsem jí ráda, dělám svojí práci na 200 procent - dělám vše možné ,a bych děti naučila nadchla a funguje to používám všemožné metody jen né frontálku a děti jsou nadšené -teď mám prvňáčky a to je prostě super to ndšení , radost dětí i moje - všichni chodí do školy rádi , těší se na mě a já na ně - ale mám pár kolegů, kteří stojí za prd a to je
potom mazec.

Ráda bych se vyjádřila, ale z pohledu "diagnostikované", jak jsem si tu přečetla, to nemůžu udělat.... leda by mluvili za mě studenti a rodiče :-D jedno napsat můžu, mě tato práce baví... ;-)

... jsou učitelé a Učitelé ...
a nic na tom nezměníš, je to prostě v lidech ...

Pajdák je prý hodně jednoduchá škola, ale je to asi obor od oboru...

Bohužel mám v posledních letech pocit, že pajďáky se staly jakousi záchranou pro ty, kteří chtějí studovat Vš, ale neví jaký obor nebo se nedostali tam kam chtěli. Pak to tak ale taky vypadá. Já se i teď setkávám s profesory, kteří jsou odborníci ve svém oboru, ale předat ty své vědomosti je pro ně nadlidský výkon. Pak jsme z toho otrávení jak studenti tak ten profesor.

naprostý souhlas, ne každý má dar učit a taky naučit...ja treba bych na to nemela..proto jsem ani na pajdak nesla, i kdyz to byla jistota, že nekde studovat budu :-)

Máš naprostou pravdu, jsou učitelé a ti co učí...paradoxně vzpomínáme na ty i ty, na ty první, protože nám do života vložili nejen vědomosti, a na ty druhé, protože to bylo prostě k uzoufání. Nejhorší ale je, že jako rodič s tím nemůžeš vůbec nic udělat...

A mimochodem - učitelství není povolání, ale diagnoza. Alespoň u 99 % ženských. :-)))

jj,. téma učitelé to by bylo u mě nadlouho.. Tak snad jen krátce s tou poznámkou, že i sebeblbější dítě se může něco naučit. Nechci Ti brát iluze, ale zrovna u té matiky to neplatí - měla jsem za dobu základky a střední 4 učitele matiky, pominu paní učitelku na prvním stupni, protože tam jsem matiku jakžtakže s odřenýma ušima zvládala. na střední jsem měla tři učitele - starého pána (shodou okolností manžela paní učitelky z prvního stupně), který ze mě chudák zešedivěl, polovojenského maniaka, který celé ty roky zastával názor, že jsme banda debilů a dělat přijímačky z matiky, nikdy bychom se na gympl nedostali (což byla pravda) a pak učitelku, docela příjemnou. U všech jsem chodila na doučování, všichni se mě snažil inaučit aspoň něco. A nikdy se jim to nepovedlo. Já v matice skonřčila u trojčlenky a dnes si s vynaložením značného úsilí spočítám nákup. Zvlášť mimo mě jde geometrie. Dokladem mé "schopnosti" se něco naučit z matematického oboru je následující příběh: ona posledně zmiňovaná učitelka milovala deskriptivní geometrii a usmyslela si, že její základ naučí i nás. Poté, co se mi marně snažila vysvětlit důvod, průběh a smysl protínání roviny a přímky uvnitř krychle, a to jak na nákresech, tak na modelech i na třídě jako takové, se před blížící se písemkou z tohoto oboru ke mě taktně přiklonila a zeptala se "nebudou tě v úterý třeba ráno bolet zuby? Občas zapomenu do třídní knihy napsat chybějící.." :-D Já myslím, že jako ukázka to bohatě stačí. .
Ale jinak máš samozřejmě pravdu v tom, že záelží na osobnosti kantora jak umí učit. Nikdy nezapomenu na profesorku společenských věd, které jsme překřížením jména ne nadarmo říkali Satana, stejně jako s láskou nikdy nezapomenu na mírně dost potrhlou učitelku dejepsi/společenské vědy a její "žabičky zelené" a na úžasného chemikáře a jeho historky o tom proč vznikají molekuly. (o to hůř mi je, když ho dnes potkám na ulici, starého, nemocného, zmateného, :-( )

JOJO-já jsem šla na chemii jen a kvůli chemikářovi na základce.Pak na střední jsme měli chemikáře špatného a už mě to přestalo bavit.

na učiteli moc záleží, u jednoho jsem z matiky div nepropadla , protože jsem nerozuměla výkladu (a nebyla jsem sama), pak nastoupil přísný profesor, ale dokázal nám za jeden rok vysvětlit matiku za tři předchozí

A já u toho stihla i napsat a vytisknout písemku :D

tak jsme se nakonec shodly :-)))

Jasně, že to není povolání, ale poslání, někdo se s tím narodí a umí to přirozeně a někdo je odborník, ale nenaučí nic. Tak to prostě je. Já chtěla být učitelkou od čtyř let, učitelkou jsem a většina studentů i učitelů si mě chválí... Ale najdou se rejpalové, z těch si ale nic nedělám. ;) Když mi teda nehulákají rovnou do obličeje... To pak těžko nesu. :D

...mám doma dvě učitelky - babičku a maminku - a prababička také učila :-) Takže "učitelskej rod" jak vyšitej...akorát nevím,kdo bude pokračovat :-) já mám ekonomku...

Aranko asi tak, ale přiznejme si že to je poslání a každý učit neumí....
synovec, třeba měl minulý rok na matematiku velmi náročného ředitele a ač známky nic moc a chválil si ho ateď mají měkkou matikářku známk ysuper, ale třída nasraná, že nic nenaučí, ono to kolikrát není ani o náročnosti, ale o schopnosti děti zaujmout...

No, to je pak věc jiná... Taky znám z praxe, když mi vzali jednu třídu a začala ji učit kolegyně, tak třída zapálených pro biologii najednou spadla na trojky a čtyřky a většina začala předmět přímo nenávidět... No, každý jsme jiný, každý učitel je taky jiný, není to snadné. Na tom se shodneme, co říkáš? ;)

Aranku proč dítko, které mělo za předchozího matikáře jedničku najednou propadá a podobně to má polovina třídy....

Aranko píšu, že jiný problém jsou ignoranti...
tohle je skupina naprosto neřešitelná...

Jo a ještě jedna maličkost: Ve třídě sedí 30 dětí a nejde se věnovat všem stejně, zatímco na doučování je jenom jeden... Já doučuju angličtinu, i když to není přímo můj obor, takže vím, jak to chodí z obou stran ;)

Já jsem učitelka na víceletém gymnáziu a když to tu tak čtu, je mi smutno. Já jsem přesně ten typ učitele, co obrečí každou pětku, kterou musí dát, který běhá po škole za studenty a po desáté jim říká, že ten referát se měl odevzdat před měsícem, tak ať to proboha do konce týdne stihnou a známkuju hry, které hrajeme v hodinách, často studentíky beru ven a největší důraz kladu na logické myšlení a ne na nabiflování znalostí... A pak přijdou třídní schůzky a rodič na mě huláká na celou školu, že to dělám blbě, že jsem asi úplná kráva, když si myslím, že čtyřka ze zeměpisu je úspěch (je, pokud dítě propadalo...) a pak další rodič přijde s poučováním, jak mám svou práci dělat podle něj efektivněji. :(
Naštěstí jsou ještě rozumní lidé, co vědí, že to učitel nemá snadné a že se snažíme, aby to jejich dětem šlo a že ne vždy je za špatnou známkou neschopnost kantora, jak si někteří myslí.

Moc dobrej článek a pravdivej.:-)