Datum registrace: 26. 02. 2011
Lulucinenecka
Původní Sebekoučink
8 %
0 kg
12 kg
Již zhubnuto: 1 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136535.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5679 h 47 min |
Přátelé
Stob skupiny
Lulucinenecka
Jak psát blog?4.den sebekoučinku
09. 01. 2012
Tak dnešním dnem začínám 4.den sebekoučinku. Ještě, že vznikly tyto webové stránky, protože si už nedokážu představit, že bych měla všechno propočítávat, aby mi tam seděli jak kj, tak veškeré živiny atd...
I když vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, tak už chci vytrvat.
A jaká jsem byla před tím?
Už od malička jsem byla otylá. V té době za to ještě mohli moje babičky. Znáte to, při každé návštěvě uvařili a napekli jako pro celou armádu a ještě bokem dávali sladkosti.
Čím jsem ale byla starší, tak váha taktéž neúměrně rostla. Ano, v té době už vina byla na mé straně. Přejídala jsem se. Měla jsem už zažité špatné stravovací návyky, se kterými se mi nechtělo přestat.
Ale jak to v období puberty bývá, tak vzhled znamená pro člověka, respektive pro společnost to nejdůležitější na celém žebříčku hodnot. Lidé dokážou být hodně krutí, zvlášť když se něco vymyká společenským normám. A já to pocítila na vlastní kůži.
Taktéž jsem se chtěla podobat všem kolem, být ta hubená,uctívaná, zbožňovaná, ale......to velké ale znamenalo spousto odříkání, ale stejně tak znovunavracení ke starým zlozvykům. Buď jsem nejedla skoro vůbec, nebo jsem jedla až moc. Nakonec jsem se stejně vrátila ke svým návykům, ale začala jsem se chovat jako šedá myška. Tak aby mě nebylo vidět, ani slyšet a nikdo nemohl mít vůči mé osobě nějaké výtky.
Takhle to šlo po dlouhá léta,ale jak to tak bývá, tak když už se ženská rozhodne ke změně, tak je za tím vždy muž.
Když jsem poznala toho svého, tak jsem už byla pěkná baculka, ale tomu mému se to líbilo. Miloval mě takovou, jaká jsem byla. Po krátké době jsme se k sobě nastěhovali a já začala vyvařovat. Vždycky jsem byla taková domácí puťka, baví mě to, ale po dvou letech si má kuchyně vybrala svoji daň. Nebyla jsem zvyklá jíst pravidelně 5x denně, zmohla jsem se leda na jedno velké jídlo večer. A nebudu nikomu nic nelhávat, nebyla to zrovna nízko-kalorická jídla. V mé lednici se zdravé potraviny objevovali jen sporadicky. Můj muž je masožrout, s rychlým metabolismem, takže jemu to ani moc nevadilo.
Když jsem ale byla na pravidelné roční prohlídce u firemního lékaře a váha ukázala o 20 kg více, než jsem měla na začátku vztahu, tak jsem se upřímně zalekla. Navíc ani vyšší krevní tlak mi nedal spát.
Tohle mě konečně nakoplo, abych se sebou začala něco dělat. Nechci už být ta tlustá, co si na sebe nemůžu koupit nic pěkného, nechci být ta, která se stydí před mužem svléknout, nechci být ta, která nemá sebevědomí a podvědomě se nenávidí.
V prvé řadě jsem navštívila odborníka. Vzali mi krev, zvážili mě, změřili mě, prokonzultovali jsme léčebný, ano obezita je nemoc, plán. Domluvili jsme se na příjmu i výdeji. Za tři měsíce mám kontrolu.
V druhé řadě jsem si koupila parní hrnec, abych nemusela vařit na tuku, z ledničky jsem vyházela vše, co nesplňuje význam "zdravý pokrm", nakoupila jsem ovoce a zeleninu, ryby, drůbeží maso a celozrnné výrobky....a v neposlední řadě....
za třetí jsem se registrovala tady na sebekoučink, abych měla svůj jídelníček pod kontrolou. Pomáhá mi taky brožura Talířky, se kterou si vytvářím menu na celý den.
A víte co??I k tomu pohybu jsem se donutila a začíná mě to i bavit. Střídám aktivity jako jízda na rotopedu s plaváním ( po 45 minutách jsem teda k.o :-) ) a taky cvičím na gymnastickém míči. Nevozím si zadek všude MHD, ale začala jsem více chodit pěšky.
Ano, vím, můžete namítnout, že dodržuji správný životní styl teprve 4 dny a že z toho dělám moc velké HALO, ale pro člověka který se nikdy neodhodlal k ničemu, co jsem popsala výše, je to velký zlom. Ano, jsou to teprve 4 dny, ale mám z toho dobrý pocit. A ten pocit-respektive způsob života si budu chtít udržet co nejdéle.
Jestli tohle bude někdy někdo číst, tak si asi pomyslí: proboha, co to je?esej??...asi bude mít pravdu, ale já jsem to nepsala se záměrem, že je to pro ostatní, psala jsem to kvůli sobě, abych si uvědomila jaká jsem byla, jaká chci být a snad mě to bude motivovat,abych nezklamala....
I když vím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, tak už chci vytrvat.
A jaká jsem byla před tím?
Už od malička jsem byla otylá. V té době za to ještě mohli moje babičky. Znáte to, při každé návštěvě uvařili a napekli jako pro celou armádu a ještě bokem dávali sladkosti.
Čím jsem ale byla starší, tak váha taktéž neúměrně rostla. Ano, v té době už vina byla na mé straně. Přejídala jsem se. Měla jsem už zažité špatné stravovací návyky, se kterými se mi nechtělo přestat.
Ale jak to v období puberty bývá, tak vzhled znamená pro člověka, respektive pro společnost to nejdůležitější na celém žebříčku hodnot. Lidé dokážou být hodně krutí, zvlášť když se něco vymyká společenským normám. A já to pocítila na vlastní kůži.
Taktéž jsem se chtěla podobat všem kolem, být ta hubená,uctívaná, zbožňovaná, ale......to velké ale znamenalo spousto odříkání, ale stejně tak znovunavracení ke starým zlozvykům. Buď jsem nejedla skoro vůbec, nebo jsem jedla až moc. Nakonec jsem se stejně vrátila ke svým návykům, ale začala jsem se chovat jako šedá myška. Tak aby mě nebylo vidět, ani slyšet a nikdo nemohl mít vůči mé osobě nějaké výtky.
Takhle to šlo po dlouhá léta,ale jak to tak bývá, tak když už se ženská rozhodne ke změně, tak je za tím vždy muž.
Když jsem poznala toho svého, tak jsem už byla pěkná baculka, ale tomu mému se to líbilo. Miloval mě takovou, jaká jsem byla. Po krátké době jsme se k sobě nastěhovali a já začala vyvařovat. Vždycky jsem byla taková domácí puťka, baví mě to, ale po dvou letech si má kuchyně vybrala svoji daň. Nebyla jsem zvyklá jíst pravidelně 5x denně, zmohla jsem se leda na jedno velké jídlo večer. A nebudu nikomu nic nelhávat, nebyla to zrovna nízko-kalorická jídla. V mé lednici se zdravé potraviny objevovali jen sporadicky. Můj muž je masožrout, s rychlým metabolismem, takže jemu to ani moc nevadilo.
Když jsem ale byla na pravidelné roční prohlídce u firemního lékaře a váha ukázala o 20 kg více, než jsem měla na začátku vztahu, tak jsem se upřímně zalekla. Navíc ani vyšší krevní tlak mi nedal spát.
Tohle mě konečně nakoplo, abych se sebou začala něco dělat. Nechci už být ta tlustá, co si na sebe nemůžu koupit nic pěkného, nechci být ta, která se stydí před mužem svléknout, nechci být ta, která nemá sebevědomí a podvědomě se nenávidí.
V prvé řadě jsem navštívila odborníka. Vzali mi krev, zvážili mě, změřili mě, prokonzultovali jsme léčebný, ano obezita je nemoc, plán. Domluvili jsme se na příjmu i výdeji. Za tři měsíce mám kontrolu.
V druhé řadě jsem si koupila parní hrnec, abych nemusela vařit na tuku, z ledničky jsem vyházela vše, co nesplňuje význam "zdravý pokrm", nakoupila jsem ovoce a zeleninu, ryby, drůbeží maso a celozrnné výrobky....a v neposlední řadě....
za třetí jsem se registrovala tady na sebekoučink, abych měla svůj jídelníček pod kontrolou. Pomáhá mi taky brožura Talířky, se kterou si vytvářím menu na celý den.
A víte co??I k tomu pohybu jsem se donutila a začíná mě to i bavit. Střídám aktivity jako jízda na rotopedu s plaváním ( po 45 minutách jsem teda k.o :-) ) a taky cvičím na gymnastickém míči. Nevozím si zadek všude MHD, ale začala jsem více chodit pěšky.
Ano, vím, můžete namítnout, že dodržuji správný životní styl teprve 4 dny a že z toho dělám moc velké HALO, ale pro člověka který se nikdy neodhodlal k ničemu, co jsem popsala výše, je to velký zlom. Ano, jsou to teprve 4 dny, ale mám z toho dobrý pocit. A ten pocit-respektive způsob života si budu chtít udržet co nejdéle.
Jestli tohle bude někdy někdo číst, tak si asi pomyslí: proboha, co to je?esej??...asi bude mít pravdu, ale já jsem to nepsala se záměrem, že je to pro ostatní, psala jsem to kvůli sobě, abych si uvědomila jaká jsem byla, jaká chci být a snad mě to bude motivovat,abych nezklamala....
Hodnocení (3 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
10. 01. 2012 11:14
Lulucinenecka
Mockrát Vám děkuju....samozřejmě přeju to samé...a věřím, že se nám to všem podaří, jinak bychom tu přece nebyli...;-)
10. 01. 2012 07:07
Jak píše Líba- nikdy není pozdě něco se sebou udělat, podobně jako začínal leckdo, takže držím palce, vykročila jsi dobře :-)
10. 01. 2012 02:57
Rozumím ti naprosto přesně o čem píšeš. Ty máš výhodu, žejsi mladá a svým novým zdravým životním stylem se dopracuješ ke krásné postavě a až budeš mít děti naučíš je správné životosprávě. Já jsem svůj špatný životní styl změnila až v61 letech. Škoda jen toho času, kdy jsem svá zbtečná kila všde s sebou tahala.
Držím ti palce, abys byla zdravá,štíhlá a pro svého přítele přitažlivá.
Držím ti palce, abys byla zdravá,štíhlá a pro svého přítele přitažlivá.
Lulucinenecka
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?