Tak jsem 2. února ulehla s horečkami a teprve na Valentýnskou neděli jsem byla schopná jít na první trénink. Člověk měl pocit, že už na tom je fyzicky docela dobře a že 2 týdny nejsou tak dlouhá doba.... ale přijdu si jak na úplném začátku. A to jsou ty tréninky skutečně mírné, ale já ne a ne se do toho dostat. Přijdu si jak totální lemra, přesně jako v listopadu, kdy každý trénink bolel a úpěla jsem, že už nemůžu.. Už se opravdu těším, až se dostanu zase do fáze, kdy trénink je sice záhul, ale člověk se oklepe a těší se na další cvičení. K tomu jsem díky čajíkům s medem zase nabrala 1,5 cm v pase, váha se nehnula, ale i tak mi v hlavě bliká velký červený vykřičník. Do toho příští týden jedu do Londýna, takže zase týden bez 4 tréninků a další týden pracovně do Helsinek, takže opět bez tréninků. Kettlebell s sebou opravdu nepovezu, ale dávám si předsevzetí, že si vezmu boty na běhání a budu cvičit sama..... No, tak jsem na sebe teda zvědavá ! Co vím, že s jistotou dodržím, je, že si na pracovním večírku nedám ani loka alkoholu, protože to bych ležela pod stolem. Od Vánoc jsem neměla ani deci. Tak .... co dodat. Držte mi palce!!!