Ve Výzvě 52 se teď hodně píše o zaznamenávání všeho, co člověk sní, a o Sebekoučinku. Moje zkušenosti s touto aplikací jsou veskrze dobré. Začala jsem s Novým Sebekoučinkem hned v době jeho testování a dolaďování, kdy byl ještě zdarma, další cykly už jsem si ráda zaplatila.

Nejprve jsem s pomocí Sebekoučinku za necelý půlrok  zhubla o cca 15 kg. Pak se mi po určitém lavírování s hodnotami nakonec podařilo nastavit si "udržovací" režim takového ražení, že kdybych ho dodržovala důsledně, setrvale bych drobounce hubla (tak kilo za měsíc), což se bezvadně vyrovnalo tím, že jsem se jednou za 14 dní nebo za měsíc "pořádně" najedla - třeba na nějaké olavě, zašla jsem si s mužem do hospody na večeři...

Někde jsem četla, že "dát si občas do nosu" je dobrá strategie. Pokud prý člověk jí tak říkajíc pořád do polosyta, organismus nastartuje obrannou reakci proti hrozícímu hladomoru a začne každý kJ energie co nejpečlivěji využívat a ukládat do zásob na špatné časy. Pokud se ale člověk čas od času nají pořádně, tělo to bere jako signál, že hladomor nehrozí a není třeba "hamounit". Mně se to teda osvědčilo. A navíc tento režim má pro mě další plus - pokud nastane nějaký neplánovaný větší příjem (návštěva, mejdan, nebo prostě jen chuť na ten makovník v regálu), žádný problém. Vím, že si ten "hříšek" mohu dovolit a nemusím hned kvůli němu bít čelem o zem.

Pravda je, že mi chvíli trvalo, než jsem našla ten vyvážený a udržitelný režim. V hubnoucím režimu je totiž víc bílkovin na úkor tuším sacharidů. A jak jsem postupně přecházela na normální režim, bílkovin mělo být méně a méně. Jenže já jsem prostě mrchožrout.  Jako někdo neudrží cukry, já jsem měla věčně červené bílkoviny - kvůli tomu, že jich bylo moc (zatímco většina tu má s bílkovinami problém opačného ražení). Tak jsem si nastavila procento bílkovin o něco vyšší (někde mezi cyklem "těsně po zhubnutí" a "dlouhodobě udržovacím") - což už se dalo, a spokojenost byla na všech frontách (semaforky se zelenaly a já jsem mohla jíst bez stresu).

Pak jsem zkusila pár měsíců bez sebekoučinku. Dá se to, ale vzhledem k tomu, že bez vážení a pečlivého zapisování se opravdu nedá udržet ten správný poměr živin, kilojoulů a vůbec všeho, lítala váha nahoru a dolů plus mínus kilo a půl. Vlastně, nebudu zatajovat, že spíš nahoru. Dolů jen v případě, kdy jsem se vědomě snažila zvrátit ten stoupající trend. ("Nech ten kus sejra na pokoji - nemáš ve skutečnosti hlad, jen tě honí mlsná, a dneska už jsi toho snědla dost!")

Před Vánoci jsem chtěla zhubnout o dvě kila pod normál, abych si mohla svátky v klidu a bez jídelního stresu užít. Brutálním finišem v cílové rovince se mi podařilo kýžené mety dosáhnout. Asi nejsem normální tvor. Tedy - já o sobě vím, že naprosto nejsem normální :-)  Zatímco běžně hospodyňka při přípravě vánočního cukroví ochutnává, umlsává tu kousek, uždíbne onde kousek, a tak plíživě do sebe naláduje kalorií více, než by chtěla a než by bylo zdrávo, já nemám ve zvyku ujídat z toho, co připravuju (já se těším, jak si to užiju, až si sednu s plným talířem :-) A s rukama upatlanýma od těsta, krémů a čokolády jsem nemohla běhat do lednice a ukrojit si kus uzeného, vzít plátek šunky, načnout balení plátkového sýra... Prostě - lidově řečeno, neměla jsem ani čas se najíst. A tak jsem před Vánoci dosáhla na 55 kg zdola.

Teď po svátcích mám obvyklých 57, ještě tu mám pár zbytků různých dobrot, a protože se zatím nijak nekrotím, obávám se, že to možná dotáhnu až na 58, což považuju za své optimální maximum.

Asi si zase založím nový cyklus Sebekoučinku a budu pár týdnů pečlivě všechno vážit, zanášet a počítat. Někdy dosáhnout toho, aby všechny složky byly opravdu vyvážené a semaforky zelené, dá fakt fušku, tu člověk musí ubrat či přidat pět nebo deset gramů - i tak malé množství hraje roli. A schválně, zkuste si zvážit 10 gramů vloček či rýže nebo 5 g oleje!

Tož, ať žije Sebekoučink!