Zdá se mi to, nebo je fakt, že mnohým z vás dělá problémy nemlsat u televize?

Poslyšte, jak se jsme se s tímto zlozvykem s manželem razantně vypořádali – a to ještě dávno v době, kdy jsme o nějaké zdravé výživě a správných stravovacích návycích vůbec nepřemýšleli.

Do našeho nynějšího bytu jsme se nastěhovali před více než deseti lety. Po předchozích majitelích tu zůstala kuchyňská linka, velký hrnec jen s jedním uchem, odpadkový koš a přenosná televize sovětské výroby s naprasklým bakelitovým krytem, ale jinak funkční.

Linku máme dodnes i s tím hrncem, který se skvěle osvědčil na vaření špaget (nevěřili byste, jak jednouchý hrnec šetří místo v polici), a k odpadkovému koši za ta léta přibylo několik dalších na tříděný odpad.

Ovšem co s televizí, o kterou ani jeden z nás nestojí? Vyvstala nerudovská otázka. Prozatím byla umístěna do rohu na balkon.

Asi o dva týdny později nás navštívil kamarád. To už do bytu přibyly rychlovarná konvice, čtyři hrnky a tři talíře, velikánský laboratorní umakartový stůl s nástavci, které začaly sloužit jako lavice na sezení – a samozřejmě nezbytná výpočetní technika.

S kamarádem jsme kecali o všem a o ničem, až mě napadlo položit – z mého hlediska čistě řečnickou otázku, neboť jsem neočekávala žádnou pozitivní odezvu: "A nechtěl bys televizi?"

"Televizi? Jakou televizi?"

"Tuhle," odvedl ho manžel na balkon. "Funguje."

"No, jestli ji nechcete, tak já bych si ji vzal."

"Výborně!" zamnula jsem si ruce.

"A jestli ji tu zapomeneš, tak ji za tebou z toho čtvrtého patra hodíme tobě na hlavu!" dodal výhružně manžel.

Kamarád zřejmě měl svou hlavu rád, a tak televizi u nás nezapomněl.

Takže rada pro mlsaly – odstraňte pokušení hned v zárodku a zbavte se toho čertova vynálezu, který vás uvádí v pokušení – nebudete pak moci u něj mlsat! :-)