Měla jsem minulý týden krásný plán, vzpomínáte?  A jak to s ním dopadlo, ptáte se? Už titulek tohoto blogu něco napovídá, i když – jak se říká – člověk míní, pán Bůh mění.

Vše začalo podle plánu. Hned v pondělí z podkovy uzeného tolstolobika zbyly jen kostičky v odpadkovém koši. Jo, a málem bych zapomněla na mastný papír, skončil tamtéž. Takhle promaštěný do kontejneru na papír nepatří.

V úterý jsme si s maminkou pochutnaly na těstovinách s tuňákem, cibulí a rajčaty. Večer mě čekala příprava sýrové, česnekové a krabíkové pomazánky.

Ve středu nastala drobná změna. Manželovi rodiče nás na čtvrtek večer pozvali na rodinnou sešlost, a když jsem tchyni řekla, že přinesu pomazánky a nějaké pečivo, zaradovala se, že nebude mít tolik práce. S návštěvou jsme snědli něco pomazánek, půl veky, půl balíčku žitného celozrnného chleba, ochutnala i lososí bříška. K tomu několik rajčat, kyselé okurky a nějaký ten kousek vajíčka na ozdobu. A na oběd jsme zašli do Running sushi – all you can eat. No, raději nebudu vypočítávat, kolik krevet, mušlí, sépií a jiných dobrot jsem tam stláskala. Míra u našeho stolu rozhodně neseděl. Ale když ono to bylo tak chutné!

Na čtvrtek zase oběd s maminkou – kuskus s lososími bříšky, rajčaty, sterilovanými okurkami a vejcem natvrdo. To jí moc chutnalo. Konečně se mi podařilo vnutit jí kuskus – dosud ho jako neznámou věc odmítala, když jsem jí ho nabízela jako jednu z variant přílohy.  Teď neměla na vybranou – jinak by zůstala o hladu.

Na víkend jsem do lednice strčila uzenou makrelu, nějaký sýr a do mrazáku lososa a pytel zeleniny. A večer s taškou se sbalenými zbytky po návštěvě tradá k manželovým rodičům. Sešlost byla přátelská, početná a měla apetit. Domů jsem si vezla zpátky jen prázdné krabičky.

V pátek večer zase na víkend k mamince. O uzenou makrelu jsme se během těch dnů spravedlivě podělily, nezbyl ani kousek. Na sobotní oběd jsem udělala lososa se zeleninou a s rýží.

A neděle? Hádejte, co jsem měl dnes k obědu! Knedlíky se zelím, se zelím kyselým... Na cibulce, s masem uzeným.

A doma na mě k večeři čekal pečenáč. Vynikající, skvěle uleželý. Večer pak volal brácha, vrátivší se z hor, že lososa dojedl a nezůstala z něj ani šupina.

Takže z celého toho velkého nákupu před týdnem zbyl jen jeden pytel zeleniny v mrazáku (druhý z těch tří spotřeboval během týdne manžel), jeden pečenáč (vezmu ho zítra mamince, ať si taky dá) a ty konzervy s mořskými plody (však na ně taky dojde, až na mě přijde mlsná).

Jsem přesvědčená, že plán pochutnat si byl splněn, když vezmuv úvahu i to Running sushi, dokonce výrazně překročen – co myslíte?