Bylo jednou jedno veliké město, město královské, lidmi nazývané stověžatým. To však zdaleka nevystihuje pravý stav věci. Těch věží a věžiček se totiž ve stříbropěnné řece, protékající jeho středem, zhlíží víc než hvězd, jichž se sláva města podle dávné předpovědi dotýká. Alespoň v dnešní době plné světelného a prašného smogu určitě.

Jak už to u královských měst bývá, kypí i toto rušným životem. Sjíždějí se sem obchodníci s vidinou tučného zisku, cestovatelé ze všech koutů světa bažící po poznání cizích krajů, mudrci nasávající duchovní sílu ze starobylé aury historického jádra města í ti, kteří hledají nejnovější poznatky v rozmanitých oborech lidského vědění, zbohatlíci rozhazující peníze plnými hrstmi za světské rozkoše i chuďasové doufající zde nalézt práci a lepší živobytí. Krátce řečeno – lidé počestní s dobrými úmysly, stejně jako různí podvodníci a zlodějíčkové. Mumraj je to přenáramný – davy proudící ulicemi, lomoz a rachocení povozů, skřípění kol, cinkání zvonců, překřikování a halekání v roztodivných jazycích, jejichž psaná forma někdy našinci spíš než písmo připomíná rozsypaný čaj nebo zašmodrchané nitky vytahané z rozpáraného švu. Nic neobvyklého, tohle by se dalo napsat o každém druhém velkoměstě.

Ale tohle město je v něčem přece jen trochu jiné - žije v něm princezna Jiřinka, duše čistá, poctivá a dobrosrdečná nejen k lidem, ale i k jejich čtyřnohým společníkům. Ač sama nejednou životní ztrátou a bolem poznamenaná, dokáže ostatním rozdávat radost a povzbuzení. Komu nabídla přátelství, cítil se poctěn a nesmírně si toho váží. Co na tom, že Jiřinka není princeznou rodem, je jí svým srdcem. Pomáhá a chrání, jak jen jí síly stačí – a jde jí to o dost lépe než těm, kteří si to heslo vyryli na svůj štít.

Není to tak dávno, co Jiřinka dostala nápad pozvat do svého domova spřízněné duše naladěné na stejnou strunu a ukázat jim ne ten ruch a kvas lidského mraveniště a místa, co se obvykle ukazují návštěvníkům, ale zcela jinou tvář města – vlídnou a laskavou, takovou, jako je i ona sama. Za Jiřinkou jich dorazilo osm. Každá něčím krásná, v každé aspoň kus princezny. A dohromady vytvořily úžasné společenství plné vzájemného pochopení a souznění.

Devět princezen se vydalo na procházku městem. Jsi-li přítel, zaklepej na bránu a pojď tiše v jejich stopách...