Are you going to Scarborough Fair?
Parsley, sage, rosemary, and thyme…

(https://www.youtube.com/watch?v=-BakWVXHSug)

Na trh do Scarborough jsme to měli kapku z ruky i za normálních okolností. Dostat se tam dnes v době korontény je zhola nemožné. A i kdyby snad po Velikonocích měl být plošný zákaz vycestování z Česka zrušen, obávám se, že trh ve Scarborough by nespadal do dostatečně odůvodněných případů. A tak jsem si musela vystačit s ojedinělou cestou na chatičku v pátek před deseti dny. Autem necelou půlhodinu prakticky od dveří ke dveřím, nikde nezastavovat (s výjimkou červené na křižovatce) a nevystrkovat z okénka ani špičku nosu.

Parsley, sage, rosemary, and thyme… Jak vidíte, manželovo bylinkárium si s trhem ve Scarborough moc nezadá. Jen ta petržel v místě na prvním snímku jaksi nepřežila. Zato šalvěji, rozmarýnu a tymiánu evidentně moc nevadí, když se o ně nikdo nestará, a dokážou přežít letní suchopár i zimní holomrazy.

Místo petržele se tu zalíbilo libečku. Čtrnáct dní před Velikonocemi to byla jen takováhle malá rostlinka. Jak ho znám, o Velikonocích mi možná už přeroste přes hlavu – bylinkárium je terasa ve výši pasu.

Já jsem byla zvědavá hlavně na svou skalku. Ta se už také začala odívat do jarního šatníku. Modře rozkvetl například barvínek neboli brčál.

Další vděčnou stálicí jsou čemeřice. Semeny se dobře množí a hlavně se všelijak kříží, takže výsledkem jsou různé odstíny od bílé přes zelenou až po temně fialovou.

I petrklíčů mám různou směsici. Většina na svůj rozkvět teprve čekala, ale některé už avizovaly, jakou barvu mají.

Stejně jako koniklece. Mám jich dva druhy.

I narcisky teprve nesměle vystrkovaly poupata.

Kobercové skalničky huseník (arabis) a tařička už se měly k světu, na plaménky (nízké floxy) si ještě musím počkat.

Radost mi letos udělala forsýthie (zlatice). Nikdy pořádně nekvetla, dokonce jsem jí loni pohrozila, že ji dám pryč. Asi se toho zalekla a letos se poprvé obalila květy, jak se na jaře sluší a patří.

Pořád nevím, co je zač tahle bílá skalnička suchých zídek. Připadá mi, že kvete v podstatě celý rok, od jara do podzimu. Tvoří přízemní trsy, které se rozrůstají do okolí, stonky s květy jsou vysoké asi 20 až 25 cm. Je naprosto nenáročná, možná by se dala považovat i za plevel. Nedivila bych se, kdyby někde na mezích a rumištích rostla přirozeně. Pokud byste někdo tušil, co by to mohlo být, ráda se to dozvím.

Modrými květy jsem začínala, stejnou barvou i skončím. Modrá dala modřencům i své jméno.

Na zahrádce mám i dekorativní nekvetoucí keříky. Třeba tenhle žlutozelený brslen.

A u plotu už mi pomaličku rostou z řízků vypěstované túje. Nejvíce se mi líbí stříbrné, vyniknou zejména vedle své dvoubarevné žlutozelené příbuzné.

Určitě jste už viděli takové ty pochmurné snímky liduprázdných měst, ilustrující depresivní náladu v době zákazu vycházení. Tenhle si s nimi atmosférou nijak nezadá a je důkazem, jak zdání klame. Sluncem prozářená poklidná ulice by asi nikoho příliš nedojala. I tohle je výhled z verandičky do krajiny kolem Cukráku v krásném slunečném odpoledni s vymetenou modrou oblohou. To jen foťáček v tom množství světla automaticky nastavil velkou clonu, aby byl na obzoru vidět vysílač, na který byl zaostřen.

Dokumentární snímek našich ochranných pomůcek – roušky, rukavice, plexisklový štít… Sluníčko prý působí na viry zhoubně, a tak jsme roušky uvázali kolem sloupku u verandy, který se tak proměnil v malý rouškový totem.

Už se těším, až všechna ta omezení volného pohybu skončí. Aby ze mě z té věčné izolace doma nezůstal jen takovýhle stín.