Dnes jsem přesně v polovině. A jak jsem na tom?

Upřímně řečeno-jsem se sebou spokojená (vím že se říká: samochvála smrdí :-) )          ale myslím že je to důležité.

Začínala jsem na 90kg. Dneska 83kg.

Teď si asi říkáte, že to nějak nesedí se želvičkou.... Je to tím (jak už jsem psala dřív), že jsem při registraci uváděla váhu (87kg) z váhy u kamarádky , protože naše se někam zatoulala při stěhování a o dva dny jsem si koupila svoji, kterou jsem hned po vybalení z krabice k smrti nenáviděla - ukázala mi rovných 90kg!!! Teď už jsem se svojí váhou kamarádka a mám ji týden po týdnu ráda víc a víc :-)

Se svoji váhou se peru kam mi paměť sahá. Když už něco zabralo, bylo to jen na čas a pak zase váha letěla nahoru. Ke všemu jsem většinou byla nervózní, protivná, hladová a nevím co všechno. Zkoušela jsem všemožné diety, koktejly, prášky.... Ale nikdy jsem se vlastně nenaučila správně jíst.

Nejsem úplně vzorná STOBačka, kdyby to šlo, tak by mi občas semaforky asi nafackovali... Občas prostě "ulítnu" a to i přesto, že mám dopředu naplánovaný jídelníček a připravené jídlo v krabičkách. Těch  úletů je ale míň a míň.

Začátky nebyli až tak jednoduché, ale to asi všichni znáte :-)                                   Naučit se jíst 5x denně - vzdát se čerstvých křupavých rohlíků, které jste si byli zvyklý dávat několik let ke snídani - hranolek s tatarkou - a o sladkém ani nemluvě...

Přišla jsem na chuť věcem o kterých jsem si dřív myslela, že by se nedali jíst. Ale když jsem je postupně zkoušela a ochutnávala, zjistila jsem jak strašně jsou dobré a jak mně "nastartují", narozdíl od tolik oblíbených sušenek, salámů a podobně.

S pohybem by to mohlo také být lepší, ale práce je bohužel přednější, když z ní máme tolik potřebné korunky, kterých také není na zbyt, ale snažím se alespoň maximálně chodit. Když je hezké počasí, vystoupím cestou z práce z autobusu o dvě zastávky zastávky dřív a těch 6 km dojdu pěšky. Myslím že i náš pejsek má z mého hubnutí radost, chodíme na dlouhé procházky. V plánu je koupě kola a alespoň přes léto vyměním cestu do práce autobusem za cestu na kole.

Díky STOBu a hlavně vám, milý spolubojovníci, hubnu a stále se učím. Jsem vděčná všem, kteří píší svoje zkušenosti a tipy,  poradí když si s něčím nevím rady, podrží a povzbudí, když není člověku zrovna nejlépe a připadá si tak nějak v koncích.            Takže vám všem patří moje DĚKUJI!!!!!! Nikdy by mně nenapadlo, že na netu najdu tolik správných lidiček (přesto že nikoho osobně neznám) jako je tady. Stejně jako patří můj dík mým dvěma dětem, které mně od samého začátku podporovali a těšili se se mnou z každého (doufám že v nenávratnu) ztraceného kila. Dřív jsem si myslela, že každá rodina alespoň psychicky podpoří člena který chce zhubnout, ale bohužel to vždy tak není, můj přítel mně spíš od hubnutí odrazoval a odrazuje ještě teď. Ale ať si "mele" co chce - dala jsem si plán: do narozenin ( 26. července) chci mít 70 kg. Myslím že to není nereálné.

Tak hurá do druhé poloviny :-)