Vím že se říká: samochvála smrdí. Ale o tohle se s vámi musím podělit. Dnes jsem si prostě musela jít koupi kraťasy, protože už je mi opět v pase vše velké i to co jsem podědila po mé hubenější kamarádce. Nesnáším když mám kalhoty v pase stažené páskem o 5cm... A v krámu cestou do kabinky vidím kamarádku s její kolegyní z práce.

 Musím podotknout, že zatímco já 13 kg dala dolů, ona dala 10 nahoru, jejím výmluvám že na přípravu jídla a sestavení jídelníčku nemá čas se už dávno směju - to je každého věc. Hrozně ráda mně zkraje vytáčela tím, že když šla ke mně na kávičku, vždycky přinesla třeba koláč, koblihu nebo něco sladkého a já jí na oplátku tím, že jsem to s klidem snědla a pak si v jídle ubrala někde jinde.

No a jak jsme tak na sebe houkli pozdrav a pár slov, ještě na ni helekám ať chvilku počká a řekne mi jak v kalhotách vypadám, jestli je vzít, nebo ne a že už je mi zase všechno velký. Ona na to, že jí je zase všechno malý :-) A jak se tak před ní otáčím ze všech stran, vyhrkne na mně: " Ty mně ser.. !!!! Už jsi zase zhubla...." A ta její kolegyně začala vyzvídat, kolik že jsem to zhubla a jak jsem to udělala? A kamarádka na ní: "žere, pořád jenom žere!!!!" (pardon za ten slovník ) A pak ještě dodala: " To je ten magor, co jsem ti říkala, že jezdí těch 60 km na kole". :-))

Samozřejmě že mně to potěšilo!!!!! Popravdě - koho z nás by to nepotěšilo????? A od srdce jsem se musela smát, protože já jsem podle ní "magor", že jsem se naučila pravidelně jíst a začala se hýbat, ale hubenější magor, než před půl rokem....

A když už jsem u toho psaní, tak ještě jeden "příběh" z podobného soudku. V pondělí jsem byla objednaná na kontrolu k doktorce a jako obvykle jsem jela na kole (přijde mi zbytečné jezdit autobusem do 10km vzdáleného města, když je to 35 minut jízdy na kole téměř po rovince a skoro celou cestu po cyklostezce) a jak si tak před poliklinikou zamykám kolo, zdraví mně paní od nás z práce ( nemáme se zrovna v lásce). Korpulentní paní těsně před důchodem. A také začala o tom jak jsem zhubla, tak jsem jí slušně poděkovala a věnovala se kolu, protože jsem jako vždy běžela na poslesní chvíli, ale paní začala s tím, že už bych měla s hubnutím přestat. Řekla jsem jí, že ještě ne, ještě musí dolů 7 kg. No a v tom se do mně pustila jako kdybych vytunelovala celou naši republiku... Ať už nehubnu, že to není zdravý a jak už blbě vypadám, že jsem celá propadlá a hrozně jsem zestárla.... Zacvakla jsem zámek a utekla ji v půlce věty....

Směju se oběma "příběhům". Rozdíl je jen v tom, že kamarádka do mně "rejpe" ze srandy, zatímco paní z práce asi ze závisti. .-)

Hubnutí ZDAR!!!! Moji milý spolubojovníci :-)