Docela dlouho jsem se tady neukázala. Na můj svátek jsem ulehla, abych se posléze dověděla, že mám covid. Přinesla jsem si ho z práce, přestože jsem se snažila dodržovat všechna pravidla. Bohužel nemoc přeskočila i na mého manžela, kterému jsem nakonec volala záchranku, protože k doktorovi nechtěl a chřadl mi před očima. Nemoc mu způsobila selhání ledvin a zápal plic, takže nakonec po týdnu v umělém spánku oslabené srdíčko nevydrželo a on zemřel. Nebyla jsem na to připravená, protože ještě ten den dopoledne mi lékaři řekli, že ho pomalu budou probouzet, že plíce se lepší. Jenže večer se něco ošklivě zvrtlo a nemoc vyhrála. Zemřel sám, bez slůvka rozloučení, bez možnosti být tam s ním. Nestačili jsme už oslavit naše výročí svatby, říct si, že to spolu potáhneme dál, že máme skvělé děti a vnoučata, že se máme pořád rádi. Místo oslavy a kytice, kterou bych určitě zase dostala, jsem mu vypravila pohřeb a kytice byly smuteční.

Mám k vám všem velkou prosbu, chraňte sebe i své blízké. Zdravý člověk má šanci nemoc překonat, ale pokud už tělo namáhá nějaký vnitřní neduh, šance se rapidně zmenšuje. A říkejte svým blízkým, že vám na nich záleží, že je máte rádi. Nejsou to prázdné fráze.

Přihlásila jsem se před lety na STOB, abych se zbavila nadbytečných kil. Teď jsem ta kila shodila ani nevím, jak, ale kdyby mi jejich nabrání zpět vrátilo Petra, chodila bych po světě ráda tlustá.

Přeju všem krásné dny a pevné zdraví.